Závaží

Jsem jen těžké závaží
co tě táhne ke dnu.
Má přítomnost tě uráží
i kdyby byla jen ve snu.

Teď s pilkou nad hlavou
řežu tlustý řetěz.
A mou duši děravou
již nikdy neřeš.

Už jsem v půlce očka
toho tlustého řetězu.
Budeš stoupat zprudka
až ten řetěz přeřežu.

Už nebude tu hlubina
kde hrozně chladno je,
ale mořská hladina
kde tě slunce zahřeje.

Spadnu zpět kam patřím,
zpět do hlubin.
Již vím kam mířím
a vůbec se za to nestydím.

Sbohem tedy motore,
který táhl mne vzhůru.
A nyní než se naděješ
ukončím tu noční můru.

 

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *