Zmatená mysl bloudí

Zmatená mysl bloudí,
popelem úvah sežehlých.
Lidé co mě soudí
sedí kolem na židlých.

Vidí můj teskný pohled,
jak mé oči těkají.
Jak vězeňský dohled,
na chybu mou čekají.

Cítím tlukot mého srdce,
cítím chladný pot.
Lehce třesou se mi ruce,
v kolenou třesu se jak Gott.

Jsem jak otevřená kniha,
číst mi mohou v myšlenkách,
že chybý mi tvá něha
a bloudím ve vzpomínkách.

Daruj mi svůj úsměv,
daruj mi pohled svůj.
Já dám ti srdce své,
já dám ti život svůj.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *