Plesáš, plesám, plesáme!

Dlouho jsem přemýšlel co napsat a i poté, co jsem přišel na téma, mne nenapadala žádná slova. Vše co jsem psal bylo prázdné a bez ducha. Teď jsem však narazil na staré lístky do kina a asi zkusím něco málo napsat o plese.

Minulý týden jsem byl totiž na plese. Nic velkého, jen takový malý, téměř vesnický, ples. Na ten ples jsem byl tak nějak zapsán, ale říkal jsem si, že to snad jednou zkousnu. Přeci jen jsem byl naposledy na plese v období mé maturity.

No, rozhodně to nešlo tak hladce jak jsem si myslel. Ples byl asi fajn, ani hudba nebyla tak hrozná. Čekal jsem to mnohem horší. Co ovšem nezklamalo, tak byla má povaha. Ah, jak trýznivé to pro mne bylo. Šel jsem tam v podstatě sám. To asi raději upřesním. Seděl jsem u jednoho stolu s přáteli, bývalými spolužáky, někým koho jsem kdysi potkal a osobou co jsem vůbec neznal a stále neznám. Ta neznámá osoba byla dívka. Bezesporu hezká dívka. Taková situace je pro mne téměř neřešitelná. Co dělat? Mno, to co vždy. A to je vlastně? Jo, jo. Už vím. Být protivný a mít poznámky, které přec myšleny jsou dobře, nejsou pochopeny. U stolu také seděla má kamarádka ze základní školy. Někdy na druhém stupni se mi fakt líbila, je hezká i teď, ale něco chybí. Porozumění… možná.

Tadá! Začal ples. Já, v saku které mi snad už ani nepadne, sedím tiše u stolu a zkoumám své okolí. Kde je bar? Kde kdo sedí? Neznám tu někoho? A sem tam prohodím pár slov s někým u stolu. Poté co nějakým způsobem uplyne první část, kdy je předváděn jakýsi tanec, který jsem nikdy dřív neviděl, nastává okamžik, kdy začínají na parket chodit lidé. To mi přesně chybělo! Neumím kroky. Vše jsem za ty roky zapomněl. Dívky znám pomalu jen ze školních plakátů a metra. Trochu přeháním, ale fakt jen trochu. Takže, co teď?

V první chvíli jsem potěšen. Kamarád, který se na tanec zřejmě hodně těšil, je vyzvaný svou partnerkou, která naopak působila, že se vůbec netěší. Skvělé. Jak krásné je pozorovat zaláskované dvojice. Občas tak krásné, že člověk dostane nějakou pěknou depresičku. Po chvilce se zvedají i jiní přísedící a u stolu zůstáváme tři. Nyní na řadu přichází moje speciální analýza pocitů lidí, kdy je mi celkem jasné, že žádat přítomnou dívku o tanec je holé šílenství. Nechávám to tedy na kamarádovi, který se toho ochotně ujímá a zdá se, že se i baví. Takže co teď? Oh. Pijeme, pijeme. Člověk nemusí hledat bar ani nic takového. Sálem prochází obsluha a přinese vám oč si řeknete, pokud je to ve skladu.

Noc postupuje a pár nevkusných pohybů tak předvádím i já. Je to takový pokus o tanec, neboť jsem byl vyzván. Myslím, ale paměť má je už chabá a schátralá věkem, že jsem snad i o nějaký tanec požádal. Bláznovství. Čirá, dokonale nezkalená hloupost.

Jak se tak čas proplouvá večerem a představuje se každému z nás, tak se mění i témata. Od naprosto jednoduchých témat, přes téměř nemravné až po mě. Ano! Nejméně dvakrát jsem se stal tématem okamžiku. Vždy to bylo krátké, naštěstí pro mne a málo kdy to bylo kladné. No, to si asi zasloužím.

Ples skončil a já posilněn nápoji, které mi vnutila tamní ostraha, jsem doprovodil kamarádku před dům, rozloučil se a v tichosti vyrazil domů. Kráčel jsem malými uličkami našeho města, které stále ještě byli osvětleny pouličními lampami, a přemýšlel. Noha střídá nohu, krok následuje krok a myšlenky se mění ve vodní stěnu, která pohlcuje vše, co jí stojí v cestě. Ach, asi jsem přeci jen zanechal špatný dojem, ale není to ono nakonec lepší? Není lepší vše zničit, každého odradit hned na počátku? A na čem vlastně záleží, když tu není ona…

I když to mám domů jen pár desítek kroků, cesta se táhla jako pouť za osvícením. Chladný vzduch mne konejšil a uklidňoval. Bezmyšlenkovitý pohyb mi dodával jediný cíl. V tu chvíli se mé oči potáceli někde mezi prázdnotou a nekonečnými hlubinami.

Domů jsem nakonec dorazil a tak jsem se vysvlékl, opláchl, dal si něco na zub, vyčistil zuby a zalezl pod přikrývku. Ještě chvíli jsem přemýšlel, pak jsem to ale vzdal a pustil si seriál. Nakonec jsem usnul.

Byl to po dlouhé době můj první ples, ale vzhledem k tomu, jaký dopad měl na mě a jak jsem působil na ostatní, to byl nejspíš na dlouhou dobu i můj poslední ples.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *