Lampionky, lampionky, já už vidím tmu!

Svět, ve kterém pro nás není osoba kterou milujeme, je prostý a temný. To nezachrání ani lampionky a barevná hudba!

Přesně tak! Lépe jsem snad už ani začít nemohl. Člověk se jedno za čas otočí a vidí, co za sebou zanechal. Obvykle to není nijak krásný pohled, teda alespoň pro mne, ale je to přesně to, co očekáváme. Někdy se ale stane něco jiného. Někdy nás napadne podivný nápad. Nápad, že bychom se mohli rozhlédnout kolem sebe, místo toho abychom se otáčeli.

To je ale tuze špatný nápad. Když se otočíme uvidíme jen to, co je již za námi. Není tam nic nového. Nic, co by nás mohlo překvapit. Rozhlédnutí, jo tak to je jiná liga. Taková vyšší dívčí, nebo jak se to říkávalo. Proč? Protože všude kolem je spousta neznámého. Spousta barev, odstínů, tváří a odrazů, které nám vůbec nic neříkají. Nemáme pro ně ani jména. Jsou cizí.

Problém nastává až v této části. Otočili jsme se a poznali jsme, že to co nás dosud obklopovalo, to co jsme znali, nebyl celý svět. Celý svět je mnohem větší, rozsáhlejší a barevnější. I hluk kolem nás se sestává z melodických tónů touhy a potěšení. Ehm. Když už jsem u té touhy a potěšení, tak ano, to je to co vám dojde. Pokud v tom prázdném světě, kde jste žili a znali jste svých patnáct barev, byla ona to světlo a odlesk, to nejkrásnější a nejvzdálenější, co je potom teď? Teď je něčím neskutečně úžasným a slovy nepopsatelným co se skrývá za odlesky laciné bižuterie okolního světa. Stále víte, že tam někde je. Stále cítíte jak neskutečně moc vám chybí. Nyní se však dočista ztratila. Ta krásná věc se ztratila odlescích pozlátek, v barvách duhy a vzdálila se natolik, že ji již snad ani nemůžete zahlédnout.

Jak pochopitelný se rázem stává ten chtíč, ta touha jenž vystižena je v miliónech vět. Ta, která prodírá naši kulturu skrz naskrz a tvoří tak otvor mířící přímo do pekel zoufalství. Závěrem bych si snad jen dovolil citovat kousek z Šalamounovy písně neb se mi ona pasáž zdá momentálně velmi výstižná.

Holubičko má v rozsedlinách skalních,
ve skrýši nad srázem,
dopřej mi spatřit svůj obličej,
svůj hlas mi dopřej uslyšet.
Tvůj hlas je tolik lahodný,
tvůj obličej tak líbezný!
Pís 2,14

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *