Hmm

Znáte takový ten pocit, kdy si s někým chcete rozumět a prostě to nejde? Vždy vám přijde, že ten někdo s vámi mluví jen ze slušnosti a jinak je mu to vše vlastně šumák. Jo? Mno, tak to mě celkem těší, že v tom nejsem sám.

Ale opravdu je to hrozně zvláštní pocit. Vždy když se s tou osobou bavíte, nebo to přinejmenším zkoušíte zjišťujete jak moc jste odlišní a jak málo si toho vlastně můžete říci. Já mám navíc takový talent, že ze sebe dokážu udělat i úplného idiota. Bonus! Jedinečný bonus na který nepotřebuji ani žádnou zákaznickou kartičku. Kdyby mi takové bonusy uznávali i obchodní domy, tak bych asi nakupoval zcela zdarma a nebo jen za minimální ceny.

Nevím. Nechápu to. Je to snad jen můj pocit a ta druhá strana si to nemyslí? Ne, to není možné. To je zcela oprávněný pocit, který musí být navíc založený na něčem dosti patrném, abych si toho dokázal všimnout. Krátké odpovědi, výpustky (nebo něco takového) ve větách, dlouhé prodlevy. Bude toho určitě víc.

O to víc mě pak rozhodí, když si někdo jiný s takovou osobou velmi rozumí a dokáží si psát celé dny. Prostě, někdo dokáže to, co já nedokáži po několikaleté známosti. Chjo. (Ano, opět si jen stěžuji, ale to je vlastně účel.)

Mno, co jiného zbývá než se pak distancovat a nedělat ze sebe úplného pošuka, který se neustále vtírá. Toho jsme si zažili už dost a nestálo nás to zrovna ani málo. Ano, právě jsem o sobě mluvil v množném čísle, ani nevím proč.

Mno, život plyne dál a čas se topí kdesi v hlubinách, takže vše co si nyní pamatujeme jednou zmizí.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *