Vytváříme si pouta

Po dost dlouhé době jsem se přihlásil do administrace webu a řekl si, že bych mohl zkusit něco napsat. Není to tak lehké, jak jsem čekal, protože sám nevím jak to vyjádřit slovy. Vlastně pomalu ani nevím, jak se něco takového vyjadřuje jakýmkoli způsobem. Takže to bude spíš takový ten klasický příspěvek, kdy toho napíšu poměrně hodně, ale obsah je nulový.

Poslední dobou si stále více uvědomuji, že ty nejpevnější a mnohdy i nejkratší řetězy, jenž nás někde poutají si vytváříme sami. Napřed posbíráme potřebné materiály, pak roztavíme kov a slijeme jej do mohutných forem, dáváme mu tvar a nakonec si jej připneme k zápěstí či kotníkům a přitlučeme ke stěně. Napřed nejsme příliš šikovní, nemáme praxi, a tak řetězy nic nevydrží a ve zdech drží spíše tak, že nedrží. Časem ale získáváme zkušenosti a naše řetězy, naše vlastní pouta, vydrží stále víc. Pokud pokračujeme dlouho vytvoříme pouta, která sami nedokážeme zpřetrhat, občas možná i taková, která jsou pro nás věčná.

Asi by to chtělo změnit výrobek a začít vytvářet pilky nebo alespoň nějaké pilníky či brusné pásky. Řetězů je dost a kotva nás táhne stále hloub, až na samotné dno. Na pobřeží na tom nezáleží, tam stejně dosáhneme, vidíme slunce a můžeme volně dýchat, ale uprostřed širého oceánu, kde dole je jen temnota a nám neznámí tvorové, ze kterých máme obavy, to již taková sranda není.

Kdybych byl tak dobrý řeční, jako „kovář“, tak bych snad nemusel chodit do práce ani školy, protože bych přemluvil lidi ke všemu. Chce to oslabit a zpřetrhat ty nejsilnější řetězy, to co mne nepustí z místa, ty co mne uvazují na vzdálenost desítek centimetrů. Chce to naději.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *