Mosty

Když řeka teče krajinou, dává vláhu rostlinám, dává lidem pít ale dělí břehy. I když jsou spojeny neviditelným poutem, které je skryto pod hladinou, jsou rozděleny a nemohou se k sobě již přiblížit a co víc, jak plyne čas, oba břehy strádají a jsou omílány; oba břehy jsou si stále více vzdálené. Aby člověk mohl překročit suchou nohou, začal budovat mosty ― pouta, která břehy spojují. Křehké stavby díky kterým proudí život z jednoho břehu na druhý a zpět.

Jak takové mosty asi vypadají v mezilidských vztazích? Pokud proudem naší řeky jsou události, které unášejí důsledky, a proudí našimi životy v čase, omílají naše břehy ― naše pocity, tužby a přání. Jsou pak mostem jiní lidé? Alkohol či média? Křehké mosty vybudované z nul a jedniček, které naplňují digitální svět? A pokud jsme jedním z břehů, jedním z miliónů ba dokonce miliard ostrůvků, dokážeme vůbec poznat, kde ony mosty strojí a jaký obsah přes ně proudí? Kdo ví? Mostů jsou stovky druhů. Jsou různých tvarů, délek a liší se i materiálem, ze kterého jsou vyrobeny.

Jedno je však jisté a to, že mosty mohou být krásné. Spojují nás s těmi, které milujeme, dovolují nám cestovat, pozorovat řeku, život na ní a nebo město pod příkrovem večera. Mohou ale nosit i smutek, vzpomínky na ty, jenž jsme ztratili nebo na věci, které se již nebudou opakovat.

Jaká je jejich podstata? Asi stejná jako naše vlastní. Neurčitá. Jediné, co víme, je, že je potřebujeme, stejně jako někdo potřebuje nás a my někoho. Asi je na čase jít si stoupnout zpět, na ten rezavý most přes řeku a se smutným úsměvem pozorovat proud života. Důležité je však si uvědomit, že až nás to omrzí, tak prostě můžeme dojít na konec mostu, sestoupit z něj a pokračovat v naší cestě a třeba, když budeme mít štěstí, narazíme zase na něco neskutečně krásného a jedinečného, na co budeme moci vzpomínat, nebo co si budeme moci vzít s sebou a uchovat si to navždy.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *