Neznámá

Delší dobu tu nebyla žádná „báseň“. Ona se totiž delší dobu nenaskytla vhodná kombinace času, nálady a myšlenek, která by umožňovala napsat alespoň jeden verš. Co verš?! Která by umožňovala napsat alespoň veršík!

Dnes jsem ale přeci jen něco krátkého napsal a mohu za to poděkovat snad jen hodině teologie, která mi k tomu dala dostatečný prostor i tématiku. A pak, že ten předmět bude k ničemu!

Ach, jak jsi vzdálená,
jak daleko jsi.
Z přítelkyně neznámá —
odešla jsi.

Hlas se ztratil v ozvěnách,
utopil se v moři.
Tvář, skryta v otázkách,
ze sna mne moří.

Pln tebe se budím,
nevím kde jsi.
Stále se budím —
odpustíš mi?

Necháš mne odejít?
Necháš mne žít?
Necháš mne objevit,
jak tě opustit?

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *