Náhodná setkání

Znáte takové ty náhody, kdy potkáte na netu někoho s kým se Vám dobře povídá a řeknete si toho/tu chci poznat osobně? Obvykle takovéto srazy nedopadnou moc dobře, proč by také měli? Net je net, ne? Ale dejme tomu, že někdy to dopadne celkem jak jste si představovali, ta osoba je milá a upovídaná stejně jako na internetu. Nebudu tu rozebírat komunikační protokoly a programy, protože pro pointu na tom nesejde i když to možná pak každý druhý pozná. Tak to jsem trochu předběhl.

Takže dejme tomu, že jste se rozhodli s tou osobou sejít protože se Vám s ní dobře píše a máte si co říci. Jenže je to daleko a nechce se Vám jet zcela osamotě takovou dálku. Mimo jiné také nevíte co na Vás čeká, může tam být třeba banda nabouchaných týpků co Vás okradou. I když pravděpodobnost je malá. Řeknete tedy svému známému (někteří by použili slovo kamarádovi) jestli by jel také, že je to na jednu noc někde v kempu. On souhlasí i když to není příliš nadšený souhlas. Paráda, tak, ale to je dva na jednu osobu a tak se na druhé straně sežene také další osoba (pro ty co neumí počítat jsou to již 4 osoby) a k ním pak ještě jedna. V obavách by jste mohli nabrat další lidi aby na Vás nečekala akorát větší banda namakanců. Den před odjezdem ještě není pořádně jasné kdo pojede a kdo ne, jelikož finance komplikují situaci. Do tašky naházíte věci co budete asi potřebovat a s nedočkavostí jdete spát. Druhý den se vzbudíte a co se neděje? Prší! To Vás ale neodradí, přeházíte věci do větší tašky tak aby se tam vešel i spacák a karimatka (přece nebudete spát v mokrém). Na nádraží se sejdete se známým a jdete koupit jízdní doklad nebo-li jízdenku. Koupíte si lístek pro sebe a známý také v tom řekne paní u okýnka proč jste si nevzali skupinovou slevu. Koho by napadla skupinová sleva pro dva lidi? Mno, existuje i když kalkulátor jízdného (http://jizdenka.cz)v tom rozdíl neviděl. Co víc ceny vypočtené kalkulátorem se výrazně lišili od cen co Vám byli nabídnuty. Fajn, sednete do prvního vlaku směrem kterým jedete (Ústí nad Labem) a koukáte jak z vedlejší koleje odjíždí vlak do stejného města a ještě ke všemu rychlík když Vy jste v osobáku. Hrozné! Jak tento výlet dopadne když prší a sednete si do pomalejšího vlaku který jede až za půl hodiny? Fajn. Nějak to musí dopadnout. Začnete se svým známým probírat teorie toho jak by vás mohli zmlátit či okrást gangy jiného města. A řítíte se dál tím super rychlým osobním vlakem. V tom zjistíte, že stanice jsou tak blízko u sebe, že by jste mezi nimi mohli přebíhat pěšky a to asi i stejnou rychlostí jako ten vlak, což se naštěstí po chvíli změní. Stanice jsou sice nyní dále od sebe, ale jako by kolem nich nic nebylo. To všechno stojí v lese? Divné. Když vidíte obrovskou řeku do které se vlévají dvě jiné řeky říkáte si, že jste o ní již někde slyšeli. "Hééj, víš kde jsme?" vyhrknete. "Ne, proč?" Koukáte ještě chvíli z okna vlaku a řeknete "Mnoooo, v toooom, jak se to jmenuje, jak se vlévá Vltava do Labe." a nemůžete si stále vzpomenout. Váš kolega si vzpomene a řekne název města (schválně jestli ho víte když čtete). "Joo, joo, to je ono!" a jedete zase v klidu dál českou krajinou kde nic není. Najednou zbystříte. Zaujme Vás vesnička, kde nevidíte ani jednu silnici či cestu, ale jen domy. Stojí na svahu kopce a to ještě celkem rozházeně. Ještě kousek jedete a dojedete do Ústí n/L - západ kde přestoupíte na vlak směr Most. I když přestup je trochu komplikovaný, jelikož o elektronickém informačním systému zde asi ani neslyšeli. Nakonec úspěšný přestup a jen pár desítek minut a jste ve městě kde jste se měli setkat s osobou co jste se na ni tak těšili. Za pár minut (asi 10) dorazí a je v podstatě taková jakou jste si ji představovali. Malá, milá, zábavná. Jen nějak méně mluví. Samozřejmě se pozdravíte. Váš známí řekne "Heh, ty si opravdu malinká". Zajdete koupit lístek pro tři osoby do dalšího města (Chomutov) a nastoupíte do vlaku s označením Rxxx, tedy zdánlivě rychlík, jen staví snad všude. Vystoupíte a Vy vedete vaše dva spolucestující do kempu kde jste nikdy nebyli, jen podle paměti a mapy (mapy.cz). Cestou máte podivné řeči týkající se města a jeho technologií. Například "Plastová okna? Vy tu máte i plast??" a Váš kolega dodá "To tu máte i jogurty, co?". A jdete dál, dojdete do kempu kde ke vstupu potřebujete čipovou kartu - údiv. Zaplatíte zálohu a jdete se porozhlédnout po místě kde by mohl být stan. Konverzace stále trochu vázne, ale již je to lepší. Na podivném místě se snažíte postavit stan a nakonec se Vám to s nadměrným úsilím podaří!!! Jo!!! A jdete čekat na 4tého člena, jelikož ten pátý nakonec neměl peníze. Čekáte asi hodinu na lavičce u vstupu a nejhorší na tom je, jak se střídá počasí. Chvíli slunce, chvíli studený vítr. Dorazí poslední očekávaná osoba, která vyplní údaje požadované na vstup do kempu. Rozděláte tedy další stan, vedle toho prvního. Nyní jsou již všechny čtyři osoby (dva kluci a dvě holky). Slečny jdou napřed do vašeho (teď již mn. číslo proto malé v) stanu a popovídáte si na rozehřátí. Pak jdete do obchodu pro něco na zub. Je to přiměřeně daleko, až na to jak strašný je orientační smysl ostatních. Poté se vrátíte do kempu, sednete si na lavičky povídáte si. Z důvodu chladu do stanu a pak do druhého stanu. Tam jste v podstatě až do večera kdy se jdete projít všichni po pláži, molech a dětská skupinka všichni kromě Vás si hrát na atrakcích pro děti. V tuto chvíli si již připadáte velmi ignorován, jelikož vše co řeknete nikdo neposlouchá. Nebo se zeptají a pak neposlouchají a tak jdete několik kroků za velkou trojicí. Dojde se k houpačkám kde se houpají a pak chtějí aby jste se houpali i Vy. I když jste mezi nimi, přijdete si celkem ignorovaný. Pak opět zpět do stanů kde jste asi do 1:30 ráno. Stále ignorace? Asi ano, i když tvrdí, že ne. Jdete spát do svého stanu společně s Vaším známým a necháte děvčata v jejich stanu. Ve stanu zjistíte, že jste ho postavili blbě a spíte z kopečka a to ještě dost nepříjemně a je v něm zima. Pokoušíte se usnout, vnímáte každý zvuk. Když si již říkáte, že by to mohlo stačit ta zima, kouknete na telefon a zjistíte, že již je ráno. Vstanete a dojdete si na záchod a pro kávu či čokoládu do automatu u vchodu. Pak se vzbudí i dívky a jste do odpoledne u nich ve stanu se snahou o konverzaci, která se částečně daří. Začnete balit stan a vzpomenete si na procházku ve dvou, která se nekonala. Mno nevadí, stane se. Také Vás trápí řeči, které celou dobu vedl Váš známý. Narážky na osobu za kterou jste jeli a vás, jako vtip dobré, ale po jisté době nepříjemné. Doprovodíte jednu z dívek a pak jedete do Mostu, rozloučíte se a nasednete do vlaku domů. Váš známý řekne, že se nestihl rozloučit napíše SMS o tom, že se nerozloučil a chce po Vás číslo. Aby se nikdo nezlobil napíšete číslo, odešlete a smažete SMS. Přijde SMS zpět. Váš známí říká, že číslo nechce, ale ve druhém vlaku si jej uloží do mobilu. Cestou se bavíte především o sobě za kterou jste jel. Vaše názory se rozchází v jistých bodech.

Po složité cestě vlakem, která je časově opravdu náročná se dostanete domů, kde zapnete počítač a lognete se do komunikačního programu, zeptáte se jak se to líbilo atd. Vše jde normálně. Druhý den si všimnete, že se spolu baví V (váš známý) a T (osoba za kterou jste jeli) více, to je dobře, ne? Jenže po několika dnech je to v podstatě jen jejich diskuse, pak se přesunou na private. T Vám píše čím dál tím méně a V se přihlašuje častěji - divné? O několik týdnů (opravdu celkem dlouho) si s T začnete volat, jenže několik dní na to si volá i s V. A co víc, nyní si s V volá více než-li s Vámi. A odpovídá již jen velmi krátce a po dlouhé době - znamená to něco?

Nyní co s tím dělat? Mno jste všichni přátelé - pochopitelně. A víte, že na T by jste nikdy neměli, ale proč se nyní baví stále více s V?

Jelikož nesnášíte dlouhé odezvy a ty co vypadají jako nucené rozhodnete se dáti T do ignor listu vašeho klienta. To je asi celý příběh, snad jen ať se T a V daří a udrží své přátelství případně i více.

Můj názor na Vánoce

Ano, je to tak. Jak jste si již jistě mnozí všimli tento svátek se již blíží a já, přec Vánoce neslavím si dovoluji sdělit můj názor na ně.

Vánoce, dříve krásný svátek plný rodinné pohody, soudržnosti, lásky. V tento den se sešla celá rodina, která si povídala o všem možném i nemožném. Co se dělo ten den co se kde stalo a s kým se seznámili. Takovýchto dnů nebo spíše večerů bylo ovšem hojné množství, přece jen bez elektřiny co dělat po večerech než-li spát či si povídat s rodinou. Ovšem Vánoce se trochu odlišovali. Byl to den kdy si chudá rodina z toho mála co měla chtěla udělat vzájemně radost, tedy hlavně svým nejbližším. Kolikrát si odepírali větší porce jídla aby vystačilo déle a mohli dětem dát lepší jídlo o Vánocích, nebo dokonce nové oblečení. Hlavní byl ale stále duch Vánoc - pohoda, klid. Vánoce nebyli svátkem spěchu a stresu jak je tomu nyní. Máme do Vánoc ještě měsíc a mnozí lidé již mají dárky koupeny nebo je již shání a na poslední chvíli pak budou řešit nejmenší a největší problémy. Týden, dva předem shánět stromeček. Po ozdobení rázem zjistí, že světýlka nesvítí tak rychle do města pro nové žárovičky či celá světla. Ještě kontrola obrovského seznamu lidí a dárků které jim mají připadnout zda nějaký nechybí.
Ale proboha. Opravdu to tak chceme? Chceme jen velké množství darů pokud možno za co největší peníz? Dokážou nám cenou dárku lidé jak moc jim na nás záleží? Nikoli! Budu-li multi-miliardář mohu nadělit hmotné dárky obrovské hodnoty kde komu a nemusím jej mít ani rád. Budu-li opravdu chudý mohu poslat pár lidem dopis, prostý dopis, s přáním krásných Vánoc plných pohody a lásky a dát jim tak najevo, že na ně myslím a mám o ně starost. Takovýto dopis v sobě obsahuje mnohem více citu, mnohem více lásky než ony honosné dary. Náplní Vánoc se postupně stává zrujnovat Vaší peněženku a pokud možno i účet, mnozí si na dárky dokonce půjčují. Tak řekněte upřímně sami, může Vás vůbec potěšit dárek kvůli kterému si váš blízký bude muset dělat starosti a doufat, že bude mít dost z výplaty na to aby splatil Váš dárek, nájem, elektřinu, plyn a ještě si z toho koupil co má rád, na co má chuť? Nestačil by vám menší dárek, třeba pěna do koupele a šampón který opravdu využijete a jehož cena je podstatně menší než-li třeba televize se kterým by jste dostali malinkou část toho obrovského srdce? Proč my, dnešní lidé tolik lpíme na materiální podstatě? Zajisté je to dáno i reklamou a zkušenostmi. Vánoční reklami nás bombardují slogany typu "Pouze s tímto tarifem budete moci volat s rodinou zdarma o svátcích" a podobné. To je skvělé, ne? Není však lepší s rodinou býti než-li si s ní volat? Za pět-set korun měsíčně by jste za vašimi známými mohli jezdit přes celou republiku alespoň 5x do roka!
Opravdu bychom se jako velká komunita lidí, jako "moderní společnost" měli zamyslet nad našimi prioritami, nad pocity nás i druhých, nezadupávat tradice které spojují rodiny do země a nahrazovat je materiálním vlastnictvím, které je dozajista také důležité.  Ano, ne každý slaví Vánoce, ne každá víra je má, ale svátků je mnoho a toto se netýká jen Vánoc. Prosím zkusme býti lepšími lidmi, zkusme býti lepšími pro sebe, naše děti a být vstřícní k okolí.
Nyní snad již jen předem přeji krásné svátky, těm kdo je slaví a mnoho úspěchů ve vašem životě. Vše dělejte v klidu a s rozvahou. Když už Vánoce tak ať jsou klidné, krásné a vroucně milující.
Poznámka:
Vánoce jsem psal původně s malým v i když sem měl nutkání s velkým. Později přepsáno na velká V. Snad je to tak správně.

Chyb je spousta, nechtějí se mi opravovat. 

Jak a proč jsem začal s web designem?

Než se začnete vzrušeně bouřit jak si mohu dovolit něco takového vůbec napsat, tak Vás chci upozornit, že nemám namysli profesionální webdesign.

Svou dráhu webdesignéra, pokud to budeme brát od HTML, jsem započal někdy na základní škole, kdy jsem si jen tak zkoušel hrát. Můj první „web“ se tak vlastně skládal z nadpisu Hovnocuc a odstavce ve kterém bylo přivítání. Později sem stránku rozšířil o otravnou písničku, která hrála vždy při načtení stránky. Následně jsem celé své veledílo smazal a začal od začátku a trochu lépe. Toto jsem podstoupil několikrát, mno spíše několiksetkrát. Takto to ale nemohlo dlouho pokračovat.

Jako snad většina malých dětí, jsem nikdy neudržel pozornost na jedné věci – což mi zůstalo do dnes. Rychle jsem proto se svým „vývojem“ skončil. Místo toho jsem se věnoval zřejmě hraní her.

K tomuto oboru jsem se vrátil až po letech a to jen díky anime. Mohu proto říkat, že anime mi otevírá bránu do světa a je mým klíčem od vědění. S kamarádem jsme se totiž rozhodli založit fórum o anime, oba nevzdělaní a neznalí v této oblasti a oba příliš naivní. Díky této části mého života jsem prošel in-line designem a tabulkovým designem a objevil jsem taje CSS. Neměl jsem však ještě ani představu o tom co je to standart a proč se některé prohlížeče chovají tak divně.

Úpravy v tomto projektu mne dovedli i k PHP a základní konfiguraci Apache, mezitím jsem se nějakou náhodou i uživatelsky seznámil s Linuxem, převážně však jen s Gnome. Začal jsem tedy zkoušet různé malé weby s využitím PHP, což mi nešlo zrovna nejlépe. Dále jsem zkoušel a zkoušel a zkoušel a mé nové produkty, dle mého názoru, vypadají většinou o trochu lépe než ty předchozí.

Grafické cítění moc veliké nemám ale stále něco zkouším s HTML snad už problémy nemám a co se týče PHP … v programování je vždy co objevovat.

Což mě přivádí k myšlence, že jsem měl o prázdninách brigádu jako kodér (HTML, PHP).

Mno, takže závěrem. Koukejte se na anime :), zkoušejte stále dokola i to co Vám nejde, sebevzdělávejte se a inspirujte se prací zkušenějších a tím co vidíte kolem sebe, například zvířaty, kameny, oblohou).

Proč si vybrat XMPP?

Proč si vybrat komunikační protokol XMPP, nebo-li Jabber?
Narozdíl od ICQ nejste vázáni na jediného poskytovatele služeb, ale můžete si vybrat svého stejně jako například u e-mailu. Také si nemusíte pamatovat složité identifikátory typu 265792xxx kde xxx je číslo 0-9.

Máte možnost připojit se do skupinových konverzací podobně jako na Skype. Celý projekt je open source, takže vaši kamarádi mohou mít různé operační systémy a zařízení.
Je to rychlí a moderní protokol. Facebook chat má také základ v XMPP.

Jak bude vypadat váš identifikátor? Například takto:
Hefay@jabbim.com
nebo
BAKA-FANSUBS@jabbim.cz
nebo
neco@jabber.com

Pokud máte vlastní server nebo firemní server můžete si spustit na svém stroji tuto službu a mít identifikátor třeba ja@mojedomena.cz stejne jako e-mail ja@mojedomena.cz, podobně je tomu u Google talk, který má základ také v XMPP.

Tak neváhejte už ani chvíli a přejděte na jabber (XMPP), mezi první kontakty si dejte třeba mne, pokud máte něco na srdci.

hefay@jabbim.com

UNetbootin Operating System Not Found

Už se Vám někdy stalo, že jste si stáhli UNetbootin, vzali jste flash disk, zformátovali jej na FAT32 / FAT16 a přesto po rebootu naskočila hláška:
Operating System Not Found

Mě se to stalo již nekolikrát a tak se teď podělím o jednu z možností jak to napravit.

Budete potřebovat při nejmenším UNetbootin a GParted, nějaký flash disk a pár minut času.

Flashdisk připojte k počítači, pokud se automaticky mountne i do systému odpojte jej (jen systémově). Pomocí GParted, nebo jiného nástroje pokud s ním umíte, vytvořte novou tabulku oddílů.

$ gparted

Pokud možno s GUI. Vyberte správné zařízení a poté klikněte na Zařízení -> Vytvořit tabulku oddílů
zvolte msdos a vytvořte tabulku oddílů. Vytvořte nový oddíl typu FAT32 nebo FAT16 a nastavte mu příznak boot.

Teď již klasicky pomocí unetbootinu na něj nahrajte systém a doufejte, že jste měli stejný problém jako já.

Seznamte se, tohle je MOC!

Nejedná se o moc, kterou si někteří z vás možná představili - takže žádná světová nadvláda. MOC je textový přehrávač hudby pro linux. Po spuštění běží na pozadí můžete se k němu kdykoli opět připojit bez změny playlistu a pozastavení přehrávání. Dá se ovládat i pomocí hezkého panelového rozhraní, které vidíte na obrázku.

 

Přehrávač MOC
Přehrávač MOC

Jak se s ním pracuje? Inu, velice jednoduše. Určitě se Vám bude někdy hodit ono textové panelové rozhraní a proto si jej spustíme jako první.

mocp

Jednoduché, ne? Přehled ovládacích kláves zobrazíte stisknutím klávesy h. Základ je však dle mého názoru tak intuitivní, že není třeba ani uvádět.

Chcete-li ovládat přehrávání jen pomocí příkazů poslouží Vám dobře nápověda:

mocp --help

V nápovědě se dovíte například, že pomocí mocp -f přejdete na následující skladbu v playlistu.

Jo, abych nezapoměl. Pokud používáte conky tak v jeho manuálu se poohlédněte po všem co začíná moc_.

Minutka a BASH

Opět jednoduchý BASHový script. Tentokráte najde soubory ve složce a spočítá jejich velikost. Syntaxe příkazu je jednoduchá

./nazevSkriptu [Slozka]

pokud neni uvedena Slozka pouzije se aktuální. Opět psáno na Debianu.

#! /bin/bash
velikost=`ls -l $1 | awk '\
BEGIN {souboru=0; velikost=0;jednotky="B"}\
/^-/{ souboru=1+souboru; velikost=velikost+$5;}\
END {\
if(velikost > 1024) {jednotky="kB";velikost=velikost/1024};\
if(velikost > 1024){jednotky="MB";velikost=velikost/1024};\
if(velikost > 1024){jednotky="GB";velikost=velikost/1024};\
printf "Ve slozce je %s souboru o celkove velikosti: %.2f %s", souboru, velikost, jednotky;}'`
echo $velikost;

ThinkPad Edge E530

Tak jsem si pořídil novou hračku a hodil na ní můj oblíbený operační systém, který mě občas dohání k slzám GNU/Linux (dále jen Linux).

Nemám verzi s výkonným procesorem ani grafickou kartou, ale stačí to na to co chci. Kupodivu se po pár hodinách práce povedo rozchodit i veškerý HW. Také jsem vystřídal několik distribucí od těch které běžně používám (Fedora, Arch) až po ty, které sem viděl po několika (Ubuntu). Nakonec jsem se rozhodl pro Arch, což se mi mírně vymstilo hned v průběhu instalace, nevím jak jsou na tom ostatní, ale nepříjde mi příliš user-friendly instalovat OS jen s pomocí konzole a nástrojů o kterých něktěří z vás možná ani neslyšeli.

Po pár zádrhelech při instalaci, kdy jsem například řešil to, že chci použít LVM jsem systém úspěšně dokopal do fungujícího stavu (dostal jsem se až do bashe!) a vnutil grubu volbu s Windows 8 Professional (Pro mě byli asi použitelnější 7).

Pak jsem chvilku (asi den) googlil a tak a vytvořil poměrně fungující systém, který se mi líbí i vzhledově. Nebudu přikládat PS a tak, protože jsem líný jej pořizovat a uploadovat na server.

Tak, co by mohlo být užitečné. Například uname -a

Linux asuna 3.7.8-1-ARCH #1 SMP PREEMPT Fri Feb 15 03:39:05 EET 2013 x86_64 GNU/Linux

Nebo seznam modulů

fuse uvcvideo videobuf2_vmalloc videobuf2_memops videobuf2_core videodev media snd_hda_codec_hdmi arc4 snd_hda_codec_conexant rtl8192ce rtlwifi rtl8192c_common joydev thinkpad_acpi snd_hda_intel snd_hda_codec snd_hwdep snd_pcm mac80211 coretemp crc32c_intel ghash_clmulni_intel cryptd cfg80211 snd_page_alloc nvram snd_timer snd acpi_cpufreq mperf r8168 psmouse r8169 microcode ac battery processor mei wmi thermal mii pcspkr i2c_i801 serio_raw iTCO_wdt iTCO_vendor_support evdev lpc_ich rfkill soundcore ext4 crc16 jbd2 mbcache dm_mod sd_mod sr_mod cdrom ahci libahci libata rts5229 scsi_mod xhci_hcd ehci_hcd usbcore usb_common i915 video button i2c_algo_bit intel_agp intel_gtt drm_kms_helper drm i2c_core

Co se týče uživatelského prostředí tak používám gnome shell a Xfce.

Momentálně nevím co víc bych dodal.

The Legend of the Legendary Heroes

Jenou jsem si takhle před spaním řekl, že se podívám na nějaké anime abych se odreagoval. Do oka mi padl název The Legend of the Legendary Heroes, který mi byl povědomí. Mno aby mi nebyl povědomí, když toto anime chtěl kdysi překládat kámoš.

Když jsem zjistil, že má jen 24 dílů, tak jsem se rozhodl zhlédnout celou sérii najednou. Začalo to jako každé páté anime, takže nic zajímavého. Druhý díl byl ještě horší než první, ale postupně se to začalo zlepšovat. Hrdina se postupně měnil v záporáka a záporák v hrdinu.

Když už mne konečně začínalo zajímat co se bude dít, tak bylo již časně ráno. To přece zvládnu zkouknout! Najednou se přihodilo mnoho zajímavých věcí, které nikdo nevysvětlit, těšil jsem se až se dozvím co se tedy děje. K mé smůle to přesně tímto zajímavým dílem končilo.

Proboha, proč některá anime končí tak tragicky? Nikde jsem se nedočetl o tom, že by bylo plánováno pokračování, tak si asi budu muset vystačit s vlastní fantazií.