Pozdravy ze spermabanky

Včera jsem byl na filmu, který se jmenuje Pozdravy ze spermabanky a celkem se mi líbil. Zřejmě to bylo způsobeno i dobrou společností, protože pak jsou zážitky vždy o trochu lepší, ale vraťme se k filmu.

Je to americká komedie, zřejmě inspirovaná kanadským filmem Starbuck a přesto, že je to komedie, se mi u ní většinu času chtělo spíše plakat. Oči byly často blizoučko ke koupeli ve slaných slzách. To je možná trochu přehnané, film to byl však pěkný, nebyla to ani tak komedie jako pěkný rodinný film, který tu a tam vystrčí drápky a zaryje jej do srdcí slabších povah.

Chris Pratt a Vince Vaughn
]1 Chris Pratt a Vince Vaughn

Hlavní roli, tedy otce více jak pět seti dětí, obsadil Vince Vaughn, toho jste mohli vidět i ve filmech jako je Vybíjená z roku 2004 nebo Mládí v trapu z roku 2003.

Pokud netrpíte finanční nouzí a nevíte co podniknout, zkuste na to zajít třeba do kina, není to úchvatný film, ale svou úlohu plní dobře.

Bože miluji tu vůni

Právě mi po několika dnech dorazila kniha Knihy a typografie z nakladatelství Host. Autorem knihy je Martin Pecina – známý typograf, který získal mnoho ocenění. Pojďme se ale věnovat spíše té knize a mým dojmům z ní.

Knihu mi přivezla česká pošta, takže její rohy jsou bohužel trošku ohnuté, ale ani to nekazí její krásu. Její desky ovládají pouze tři barvy – červená, černá a bílá – vyrytý (mně neznámý) znak a decentní dekorace. Zadní strana knihy není nikdy příliš zajímavá, zde je k vidění jen popis knihy a autora, ISBN a názvy základních třech částí knihy. Kniha je vázaná a příjemná na dotek. Papír použitý na desky mi přijde podobný jako v případě Bible – překlad 21. století (té verze co vlastním).

Již to nezdržujme a pojďme ji otevřít! Ano. Miluji tu vůni otevřené knihy. Je to doslova nepopsatelné. Jako první mne do očí udeřila červená dvojstrana. Na jedné její straně je ilustrace a na druhé krátký text, kde jsou všechna písmena s nahrazena písmenem f. To mi mimochodem připomnělo krásnou trilogii od Haruki Murakamiho 1Q84 z nakladatelství Odeon. Hned druhá věc které jsem si všiml byla záložka, tenký kus červené látky zašití v knize. Skvělý nápad, mám jen asi dvě knihy, které ji mají také. A já ptám se proč to nemohou mít všechny? Usnadňuje to nám čtenářům život, nemusíme sebou všude tahat různé záložky a zároveň se nemusíme bát ukázat revizorovi lístek abychom neztratili stránku. Pojďme ale otočit pár listů a dostat se zas o kousek dál.

Obsah knihy je jednoduchý a v jednoduchosti je krása. Tematické celky jsou zarovnány na střed a psány bílým písmem v černém bloku. Následuje je na levý praporek zarovnaný seznam kapitol, ten je však už psaný černým písmem na bílém pozadí. Zajímavé mi přišlo zejména to, že je uvedeno číslo stránky a pak teprve název.

Po prvním zběžném prolistování stránek na mě působí kniha neskutečně dobře. Písmo je čitelné, řádkování přirozené, mnoho doplňkových ilustrací a obrázků, papír použitý na jednotlivé stránky kvalitní. Skoro se až bojím na knihu sahat abych ji nepoškodil, neboť působí téměř jako umělecké dílo.

Teď se jdu již pustit do čtení. Pokusím se nabrat a zapamatovat si co nejvíce pojmů a dojmů, abych vám o nich mohl následně něco napsat.

Abych nezapomněl tak stránky Marina Peciny jsou book-design.eu a ISBN 978-80-7294-813-0

Strike the Blood - I

Tak od 4. října 2013 nám vychází nové anime s názvem Strike the Blood, rozhodl jsem se na něj podívat hned a nečekat na to až bude dokončený překlad jako to obvykle dělám u kratších sérií. Zde se pokusím tedy sepsat mé dojmy z prvního dílu a tak i první dojem z celého anime. Pokud se mi anime bude líbit, je možné, že o něm napíšu ještě něco. A teď hurá na první díl.

Ještě malá poznámka. Bohužel jsem zvolil překlad od Hakuhódžó no senši, kteří zatím na svém webu (http://hns.fonty.org) nemají dostupný download, ale pouze online stream. Takže omluvte kvalitu obrázků.

Tak, první díl mám za sebou a jsem z něj takřka nadšen. Vypadá to, že toto anime se s velkou přesností trefilo do mého vkusu, sice trochu mainstream, ale krásný. Kresba a animace mi byla příjemná, postavy sympatické a ta trocha hudby co byla v prvním díle nebyla špatná.

K ději tomu toho moc říci nemůžu, snad jen to, že hlavní postavou je Akatsuki Kojou, který se stal upírem a tak se přestěhoval do ostrovního města, které je určeno pro magické bytosti, které jsou po různých potyčkách s lidmi v ohrožení. Na tomto ostrově žijí démoni, duchové i upíři.

kojou

Hned po několika minutách se na scéně objeví i Himeragi Yukina, která jej dosti nenápadně sleduje. Její nenápadnost je tak velká, že by jste si jí všimli i uprostřed hraní nějaké akční hry.

yukina

Sleduje jej z jediného důvodu - je potomkem a dědicem. Co to znamená? Z prvního dílu se dovíme v podstatě jen to, že je hrozně silný. Kojou o tom samozřejmě neví, nebo alespoň dělá, že o tom neví a myslí si, že je pouze obyčejný upír.

Už se těším na další díly. Snad se toto anime bude líbit i vám.

Pár střípků

Nedávno jsem dokoukal několik anime, ale ani jedno mi nestálo za zmínku. Abych byl přesnější tak nevím co bych o nich psal. Jednalo se například o Suisei no GargantiaDate A Live a nebo Hataraku Maou-sama!.

Nejzábavnější z nich mi přišel asi král démonů, který se dostal do lidského světa a začal pracovat v jednom řetězci rychlého občerstvení. On i jeho nejbližší vojevůdce a přítel měli akutní nedostatek peněz a znalostí místní kultury. K jejich smůle se v našem světě dokonce ani neobnovovala magie energie, takže nemohli otevřít průchod zpět do svého světa. Do stejného světa pronásledovala krále démonů i legendární hrdinka, která byla rozhodnuta jej zabít. Věci se všelijak pokroutili a dopadlo to samozřejmě úplně jinak. Konec je otevřený, bohužel.

Co se týče Suisei no Gargantia, tak se jedná o klasické mecha. Příliš mě nebavilo, ale dalo se to zvládnout. Voják při bitvě projde bránou a dostane se na planetu Zemi, o které se předpokládalo, že je již neobyvatelná. Díky tomu, že je na zemi vše pod vodou a zastavil se tam takřka veškerý technický pokrok je se svým bojovým robotem velmi obávaný. Musí se naučit cizí jazyk a zapojit se do běžného života. Také se zamiluje do dívky a na konci svede osudný souboj o budoucnost lidstva a svých milovaných.

K Date A Live asi nemám opravdu co říci. Nenadchlo mne to. Možná, kdyby byla druhá série a zapracovali na tom co v první sérii započali, tak by to bylo lepší.

Druaga no Tou: The Sword of Uruk

Toto anime je pokračováním Druaga no Tou: The Aegis of Uruk, dokonce se odehrává i na stejném místě. Jil, hrdina, který zabil hrozného Druaga je zdrcen tím, že již není potřebný. Nikde nejsou žádná monstra a není kam šplhat. Aby toho nebylo málo, králoství se rozhodlo lhát o poražení netvora z věže a prohlásili, že jej zabil sám král GilgameshPokračování textu Druaga no Tou: The Sword of Uruk

CMUS - Moc ve dvojtečce

Kdysi jsem tu psal, že jsem našel zajímavý konzolový přehrávač hudby. Pokud si na to vzpomínáte jmenoval se MOC a využíval ncurses. Dnes tu pro vás mám přehrávač pro trochu náročnější uživatele. Tentokrát se nechová jako daemon, ale jako klasická aplikace která se spustí a ukončí. Ovládání má z velké části převzaté z populárně nepopulárního editoru Vi či Vim.

Pozor, jméno dnešního představeného je krátké a obtížně vyslovitelné. Je to CMUS! CMUS je opět textový program využívající ncurses. Spouští se tedy v terminálu nebo konzoli což nemusí sednout každému, cmus si to pojistil ještě tím, že používá příkazový mód podpobní Vimu a má sedm pohledů.

CMUS po spuštění
CMUS po spuštění

Po spuštění se jeví přehrávač opravdu prázdný, musíte do něj totiž přidat svou hudební sbírku. To se dá udělat několika způsoby, já uvedu ten který je dle mne nejrychlejší a nejpohodlnější. Chceme tedy přidat například složku Hudba z našeho domovského adresáře.

 :add ~/Hudba

Ano, stačí jednoduše napsat dvojtečku klíčové slovo add a pak umístění. Nyní bychom měli mít dostupnou naši hudební kolekci a máme možnost ji procházet.

V hudební kolekci se můžete pohybovat pomocí kláves JK, nebo pomocí šipek jeli vám to příjemnější. Složky otevíráte mezerníkem a přehrávání zahájíte klávesou Enter.

Jak jsem již zmínil, tak cmus obsahuje sedm pohledů. První je výchozí a je to pohled na vaši hudební kolekci. Druhý pohled (standardně klávesa 2) obsahuje seřazenou hudební sbírku, třetí je (kupodivu klávesa 3) je pak playlist, čtvrtý obsahuje aktuálně přehrávanou frontu, pátý umožňuje procházet soubory, šestý obsahuje filtry a sedmí nastavení.

Své nastavení si můžete uložit pomocí

:save

Tento přehrávač má samozřejmě daleko více možností a jejich rozebrání by bylo na delší příspěvek. Vše podstatné najdete v manuálových stránkách programu

man cmus

nebo v tutoriálu, který vás naučí základní techniky

man cmus-tutorial

Jen bych nerad zapomněl na jeden z nejdůležitějších příkazů a tím je:

:q

Tímto příkazem ukončíte cmus.

Accel World

Accel World je anime pocházející ze studia Sunrise, které pracovalo například na City HunterCowboy Bebop nebo Love Hina. Originální práci, na které anime zakládá, má pak na svědomí Kawahara Reki a režisérem byl Ohara Masakazu.

Kawahara Reki získal v roce 2012 právě dvě anime adaptace, jednou je Accel World a druhou je Swort Art Online, na které jsem zde zapomněl napsat "recenzi". Ale musím uznat, že se mi jeho dosavadní práce celkem líbila i když je celá na jeden styl. V obou anime totiž vystupují virtuální hry, které nějakým způsobem zasáhnou do reality. V obou případech je tam podivný kluk, jež je pomalu vyvrhelem společnosti a krásná dívka jenž všichni milují a obdivují.

Co se týče Ohara Masakazu, tak jediné co od něj znám je série Mai. Konkrétně tedy Mai-HiME, Mai-Otome a Mai-Otome Zwei, na které si již moc dobře nevzpomínám. Režíroval však i Sora o Kakeru Shoujo z roku 2009.

Accel World má velice lehkou zápletku, kterou jsem nastínil již v předchozím odstavci. Jedna z hlavních postav, konkrétně Arita Haruyuki, je tlouštík, kterého na škole šikanují starší spolužáci. Aby utekl před krutou realitou tráví mnoho času ve hrách. Jednoho dne je pozván do salónku starších spolužáků od nejhezčí dívky na škole, což změní jeho život. Jak? No to je přeci jasné. Ona se do něj zamiluje a ještě ke všemu mu předá kopii utajované hry, která dokáže zrychlit lidské reakce a jinak zasahovat do skutečného světa. Kopii hry mu předá pomocí "slinkování", což je přímé propojení Neuro Linkerů pomocí kabelu. Takto se spojují převážně milenci, hlavně na veřejných místech, což ve škole vzbudí velký povyk. Kuroyuki to ještě umocní tím, že řekne "Vyznala jsem se mu a on mne odmítl."

"Slinkování" v salónku
"Slinkování" v salónku

Tato hra má jednoduchá pravidla, použití "zrychlení" ve skutečném světě vyžaduje 1 herní bod, schopností je tam samozřejmě více, ale nerad bych vám je všechny prozradil. Tyto body se dají získat pouze několika málo způsoby, hlavním způsobem je boj s jiným hráčem, kde on body ztratí a vítěz získá. Hra obsahuje deset levelů, kde nejvyššího levelu dosáhli králové, kteří mají level devátý. Tito králové vládnou svým vlastním frakcím a ovládají určitá teritoria, která se dobývají jednou týdně. Pokud znáte Lineage 2, tak je to podobné jako Castle Siege.

Kamarádka z dětství (Kurashima Chiyuri)
Kamarádka z dětství (Kurashima Chiyuri)

Váš bojový avatar se utváří z vašich niterních pocitů během prvního spánku, takže zahrnuje vaše největší obavy a touhy. Každý avatar se tak liší schopnostmi a vzhledem.

Abych neprozrazoval příliš mnoho z děje vrhnu se na hodnocení. Jednoduchý děj, to je něco co mám rád, dívám se na anime především proto abych si odpočinul, ne abych přemýšlel více jak ve škole či práci. Dobře mi sedla i kresba na kterou si nemohu stěžovat, obsahuje živé barvy, je dynamická, občas mi jen přišla až příliš světlá, což může být způsobeno tím, že jsem se na anime díval přes noc. Hudební doprovod jsem příliš nevnímal, takže se k němu nemohu vyjadřovat. Zvukové efekty pak byly na zcela běžné, takže velmi dobré, úrovni.

Kuroyuki
Kuroyuki
"slinkování" hlavního hrdiny a Chiyuri
"slinkování" hlavního hrdiny a Chiyuri

Máte-li rádi anime s jednoduchým dějem obsahující mecha, stydlivého tlouštíka, malou tsundere, kamarádku z dětství, záporně kladného krále a kamaráda, pár bitev s utrhanými končetinami, vyšinuté spolužáky a tématiku virtuální reality, pak je toto anime právě pro vás. Ostatním ho nemohu přímo doporučit, ale rozhodně nemohu říci aby se na něj nekoukali, jelikož mě bavilo a byl jsem schopný ho shlédnout celé najednou bez přestávek na jídlo či pití.

Tasogare Otome x Amnesia

Dnes v ranních hodinách jsem dokoukal jedno anime, které se mi opravdu moc líbilo. Nebyl to zrovna nějaký umělecký počin nebo tak, ale vážně mě nadchlo a ani jsem si nevšiml, že jsem ho zhlédnul během pár hodin.

Yuuko Kanoe
Yuuko Kanoe

Jednou z hlavních postav je Yuuko Kanoe. Yuuko je duch staré školy, respektive je to dívka, jejíž mrtvé tělo je kdesi ve školní budově a ona se po škole prochází v různých podobách. Platí zde totiž pravidlo, že duch vypadá tak jak si jej představujeme.

Druhou hlavní postavou je Teiichi Niiya, mladý, sympatický a celkem i pohledný mladík, který se ztratil v areálu školy. Zabloudil do staré školní budovy, kde narazil na Yuuko, čirou náhodou ji jako jeden z mála vidí takovou jaká opravdu byla.

Poté co se tyto dva potkají zformuje se i neoficiální klub, který zkoumá paranormální aktivity, jeho pravý záměr je však najít pravdu o smrti Yuuko. V klubu jsou ještě další dvě dívky, přičemž jedna (Momoe Okonogi) Yuuko nevidí ani když jí pohupuje přívěskem před očima a druhá (Kirie Kanoe) je její vzdálená příbuzná. Ona tedy zas až tak vzdálená není, je to vnučka Yuučiny sestry.

Všem se samozřejmě líbí Teiichi, jinak by to snad nebylo ani ono. Později se na scéně objeví i Yuučino temné já, takový její temný stín. Odraz, jež v sobě zachycuje veškerou nenávist, zlobu a jiné odvržené emoce.

Tak jak bych toto anime zhodnotil? Samozřejmě, že vůbec ne objektivně! Jelikož jsem z něj byl naprosto mimo. Miluji anime s jednoduchým dějem, přiměřeným hudebním doprovodem, trochou romantiky a naprosto úžasně krásnou animací - přesně jako toto! Určitě mohu jen doporučit. Má pouhých 12 dílů, takže i kdyby jste nesdíleli můj názor neztratíte příliš času.

Bohužel se mi nepoštěstilo shlédnout i OVA, ale mám to v plánu.

 

Robot a Frank

Už jste někdy přemýšleli o tom kdo se o vás postará až budete staří? Kdo vám uvaří nebo s si s vámi popovídá při nějaké všední činnosti?

Frank je zahořklí stařík trpící mentální poruchou, který žije odděleně od svých dětí i ženy v malém domečku v lesích. Jeho syn jej jezdí pravidelně navštěvovat i když by byl raději kdyby se jeho otec přestěhoval do domove s dostatečnou péčí. Jelikož se jeho otec nechce vydat do domova a trvá na tom, že zůstane ve svém venkovském domě, rozhodne se koupit otci domácího pečovatelského robota. Frank nemá radost z toho, že by se kolem něj měl pohybovat plechový vrahoun, který ho, dle jeho slov, zamorduje ve spánku. Jsou mu však nabídnuty pouze dvě možnosti - sanatorium nebo robot. Frank si alespoň dočasně volí cestu menšího zla a přijme robota, kterého se chce brzy zbavit s pomocí své dcery.

120817_MOV_robotandfrankEX.jpg.CROP.rectangle3-large
Pečovatelský robot a Frank 

Frank je tlačen do životního stylu který nikdy nevedl, zdravé jídlo, pohyb a rutinní činnost - to má pomoci jeho duševnímu i zdravotnímu stavu. Záhy však zjišťuje, že robot se neřídí dle zákonů, ale pouze podle programu, který má vést ke zlepšení zdravotního stavu Franka a tak mu nedělá problém například ukrást malý předmět v malém obchodě v obci. Toto zjištění se Frankovi zamlouvá a začíná přehodnocovat svůj názor na robota, v minulosti byl totiž zloděj klenotů.

Frank naučí robota vyháčkovat zámek a on začne jíst více zdravě, takový byl obchod. Postupně společně začínají plánovat větší loupež, kde robot hraje hlavní roli. Proč hlavní roli? Bude se totiž jednat o brute force útok na kombinační zámek.

Frank učí robota vyháčkovat zámek
Frank učí robota vyháčkovat zámek

Loupež se jim úspěšně povede, bohužel však Frankova temná minulost zavede policii přímo k němu domů. Nemají žádné důkazy a tak se rozhodnou pro sledování. Později si uvědomí, že mohou využít paměť robota a získat tak veškeré důkazy co potřebují v tu chvíli začíná boj o přežití, svobodu a nabytí ztracených vzpomínek.

Poutavý film s nevšední zápletkou a krásným visuálním zpracováním, kde se starý mrzout bojí smazat paměť svému nejlepšímu příteli a to i přesto že by mohl jít do vězení.

Karigurashi no Arrietty

Také psáno jako 借りぐらしのアリエッティ, je film založený na románu Pidilidi od autorky Mary Nortonové, na který vznikla celá řada adaptací například i film Pidilidi z roku 1997.

Pidilidi jsou v podstatě zmenšené lidské bytosti, které žijí převážně v našich domech a "vypůjčují" si věci, které nutně nepotřebujeme - elektřina, plyn, špendlíky, cukr, sušenky. Z těchto věcí si zařizují své obydlí, které je ukryté někde v domě, většinou pod podlahou.

Shou, má nemocné srdce a nesmí se příliš rozrušit, aby se mu dostalo klidu který potřebuje přesune se do domu své příbuzné na venkov. Hned po příjezdu si všimne malinké lidské postavy, která se pohybuje mezi listy, rychle se před ním však schovala. Ona záhadná postava byla Arrietty, která žije pod podlahou domu se svým otcem a matkou.

Arrietty skrytá za listem
Arrietty skrytá za listem

Arrietty je krásná čtrnáctiletá dívka, ráda se potuluje po okolí a nosí si do svého pokoje květiny. Zcela si neuvědomuje nebezpečí, které na ní všude kolem číhá, mohla by ji například spolknout žába což jí také její matka neustále připomíná.

Když se Arrietty vydá na svou první výpůjčku je doprovázena otcem, napřed vezmou v kuchyni kostku cukru a poté se vydají pro papírový kapesník. Krabice papírových kapesníků je v Shouově pokoji, leží na stole v blízkosti jeho postele. Při vytahování kapesníčku si Arrietty všimne, že ji Shou pozoruje a rychle se skryje za kapesníček, naznačí to otci a rozhodnou se odejít bez kořisti. Aby nebylo smůly málo ještě jí na zem upadne již uloupená kostka cukru.

První jízda "výtahem"
První jízda "výtahem"

Shou umístí tuto kostku spolu se vzkazem před mřížku bránící vstupu větších zvířat pod dům a doufá, že si ji dívka vezme. Za několik dní mu ji však přijde hodit zpět do pokoje. Postupně se tyto dva otrkávají a Shou získává Arriettinu důvěru. Haru, služebná v domě kde Shou žije, se však rozhodne pochytat všechny pidlidi, tvrdíce že je viděla. Zavolá deratizační společnost a požádá je o pochytání drobných stvoření v domě, neuvede však že nahání miniaturní lidi - považovali by ji za blázna.

 

Haru držící Homily (matku Arrietty)
Haru držící Homily (matku Arrietty)

Musím říci, že tento film se mi opravdu moc líbil a nejen proto, že je mi známá předloha. Hudba pochází od francouzsky Cecile Corbel a naprosto mi pasovala k filmu. Audiovizuální zážitek byl opravdu nádherný a místy mne uchvátila propracovanost kresby. Režisérem je Yonebayashi Hiromasataké na tomto projektu spolupracoval Miyazaki Hayao. Závěrem mohu snad jen doporučit se na tento skvělý film podívat a popřát aby se vám líbil tak jako mě.