Strike the Blood - I

Tak od 4. října 2013 nám vychází nové anime s názvem Strike the Blood, rozhodl jsem se na něj podívat hned a nečekat na to až bude dokončený překlad jako to obvykle dělám u kratších sérií. Zde se pokusím tedy sepsat mé dojmy z prvního dílu a tak i první dojem z celého anime. Pokud se mi anime bude líbit, je možné, že o něm napíšu ještě něco. A teď hurá na první díl.

Ještě malá poznámka. Bohužel jsem zvolil překlad od Hakuhódžó no senši, kteří zatím na svém webu (http://hns.fonty.org) nemají dostupný download, ale pouze online stream. Takže omluvte kvalitu obrázků.

Tak, první díl mám za sebou a jsem z něj takřka nadšen. Vypadá to, že toto anime se s velkou přesností trefilo do mého vkusu, sice trochu mainstream, ale krásný. Kresba a animace mi byla příjemná, postavy sympatické a ta trocha hudby co byla v prvním díle nebyla špatná.

K ději tomu toho moc říci nemůžu, snad jen to, že hlavní postavou je Akatsuki Kojou, který se stal upírem a tak se přestěhoval do ostrovního města, které je určeno pro magické bytosti, které jsou po různých potyčkách s lidmi v ohrožení. Na tomto ostrově žijí démoni, duchové i upíři.

kojou

Hned po několika minutách se na scéně objeví i Himeragi Yukina, která jej dosti nenápadně sleduje. Její nenápadnost je tak velká, že by jste si jí všimli i uprostřed hraní nějaké akční hry.

yukina

Sleduje jej z jediného důvodu - je potomkem a dědicem. Co to znamená? Z prvního dílu se dovíme v podstatě jen to, že je hrozně silný. Kojou o tom samozřejmě neví, nebo alespoň dělá, že o tom neví a myslí si, že je pouze obyčejný upír.

Už se těším na další díly. Snad se toto anime bude líbit i vám.

Druaga no Tou: The Sword of Uruk

Toto anime je pokračováním Druaga no Tou: The Aegis of Uruk, dokonce se odehrává i na stejném místě. Jil, hrdina, který zabil hrozného Druaga je zdrcen tím, že již není potřebný. Nikde nejsou žádná monstra a není kam šplhat. Aby toho nebylo málo, králoství se rozhodlo lhát o poražení netvora z věže a prohlásili, že jej zabil sám král GilgameshPokračování textu Druaga no Tou: The Sword of Uruk

Accel World

Accel World je anime pocházející ze studia Sunrise, které pracovalo například na City HunterCowboy Bebop nebo Love Hina. Originální práci, na které anime zakládá, má pak na svědomí Kawahara Reki a režisérem byl Ohara Masakazu.

Kawahara Reki získal v roce 2012 právě dvě anime adaptace, jednou je Accel World a druhou je Swort Art Online, na které jsem zde zapomněl napsat "recenzi". Ale musím uznat, že se mi jeho dosavadní práce celkem líbila i když je celá na jeden styl. V obou anime totiž vystupují virtuální hry, které nějakým způsobem zasáhnou do reality. V obou případech je tam podivný kluk, jež je pomalu vyvrhelem společnosti a krásná dívka jenž všichni milují a obdivují.

Co se týče Ohara Masakazu, tak jediné co od něj znám je série Mai. Konkrétně tedy Mai-HiME, Mai-Otome a Mai-Otome Zwei, na které si již moc dobře nevzpomínám. Režíroval však i Sora o Kakeru Shoujo z roku 2009.

Accel World má velice lehkou zápletku, kterou jsem nastínil již v předchozím odstavci. Jedna z hlavních postav, konkrétně Arita Haruyuki, je tlouštík, kterého na škole šikanují starší spolužáci. Aby utekl před krutou realitou tráví mnoho času ve hrách. Jednoho dne je pozván do salónku starších spolužáků od nejhezčí dívky na škole, což změní jeho život. Jak? No to je přeci jasné. Ona se do něj zamiluje a ještě ke všemu mu předá kopii utajované hry, která dokáže zrychlit lidské reakce a jinak zasahovat do skutečného světa. Kopii hry mu předá pomocí "slinkování", což je přímé propojení Neuro Linkerů pomocí kabelu. Takto se spojují převážně milenci, hlavně na veřejných místech, což ve škole vzbudí velký povyk. Kuroyuki to ještě umocní tím, že řekne "Vyznala jsem se mu a on mne odmítl."

"Slinkování" v salónku
"Slinkování" v salónku

Tato hra má jednoduchá pravidla, použití "zrychlení" ve skutečném světě vyžaduje 1 herní bod, schopností je tam samozřejmě více, ale nerad bych vám je všechny prozradil. Tyto body se dají získat pouze několika málo způsoby, hlavním způsobem je boj s jiným hráčem, kde on body ztratí a vítěz získá. Hra obsahuje deset levelů, kde nejvyššího levelu dosáhli králové, kteří mají level devátý. Tito králové vládnou svým vlastním frakcím a ovládají určitá teritoria, která se dobývají jednou týdně. Pokud znáte Lineage 2, tak je to podobné jako Castle Siege.

Kamarádka z dětství (Kurashima Chiyuri)
Kamarádka z dětství (Kurashima Chiyuri)

Váš bojový avatar se utváří z vašich niterních pocitů během prvního spánku, takže zahrnuje vaše největší obavy a touhy. Každý avatar se tak liší schopnostmi a vzhledem.

Abych neprozrazoval příliš mnoho z děje vrhnu se na hodnocení. Jednoduchý děj, to je něco co mám rád, dívám se na anime především proto abych si odpočinul, ne abych přemýšlel více jak ve škole či práci. Dobře mi sedla i kresba na kterou si nemohu stěžovat, obsahuje živé barvy, je dynamická, občas mi jen přišla až příliš světlá, což může být způsobeno tím, že jsem se na anime díval přes noc. Hudební doprovod jsem příliš nevnímal, takže se k němu nemohu vyjadřovat. Zvukové efekty pak byly na zcela běžné, takže velmi dobré, úrovni.

Kuroyuki
Kuroyuki
"slinkování" hlavního hrdiny a Chiyuri
"slinkování" hlavního hrdiny a Chiyuri

Máte-li rádi anime s jednoduchým dějem obsahující mecha, stydlivého tlouštíka, malou tsundere, kamarádku z dětství, záporně kladného krále a kamaráda, pár bitev s utrhanými končetinami, vyšinuté spolužáky a tématiku virtuální reality, pak je toto anime právě pro vás. Ostatním ho nemohu přímo doporučit, ale rozhodně nemohu říci aby se na něj nekoukali, jelikož mě bavilo a byl jsem schopný ho shlédnout celé najednou bez přestávek na jídlo či pití.

Tasogare Otome x Amnesia

Dnes v ranních hodinách jsem dokoukal jedno anime, které se mi opravdu moc líbilo. Nebyl to zrovna nějaký umělecký počin nebo tak, ale vážně mě nadchlo a ani jsem si nevšiml, že jsem ho zhlédnul během pár hodin.

Yuuko Kanoe
Yuuko Kanoe

Jednou z hlavních postav je Yuuko Kanoe. Yuuko je duch staré školy, respektive je to dívka, jejíž mrtvé tělo je kdesi ve školní budově a ona se po škole prochází v různých podobách. Platí zde totiž pravidlo, že duch vypadá tak jak si jej představujeme.

Druhou hlavní postavou je Teiichi Niiya, mladý, sympatický a celkem i pohledný mladík, který se ztratil v areálu školy. Zabloudil do staré školní budovy, kde narazil na Yuuko, čirou náhodou ji jako jeden z mála vidí takovou jaká opravdu byla.

Poté co se tyto dva potkají zformuje se i neoficiální klub, který zkoumá paranormální aktivity, jeho pravý záměr je však najít pravdu o smrti Yuuko. V klubu jsou ještě další dvě dívky, přičemž jedna (Momoe Okonogi) Yuuko nevidí ani když jí pohupuje přívěskem před očima a druhá (Kirie Kanoe) je její vzdálená příbuzná. Ona tedy zas až tak vzdálená není, je to vnučka Yuučiny sestry.

Všem se samozřejmě líbí Teiichi, jinak by to snad nebylo ani ono. Později se na scéně objeví i Yuučino temné já, takový její temný stín. Odraz, jež v sobě zachycuje veškerou nenávist, zlobu a jiné odvržené emoce.

Tak jak bych toto anime zhodnotil? Samozřejmě, že vůbec ne objektivně! Jelikož jsem z něj byl naprosto mimo. Miluji anime s jednoduchým dějem, přiměřeným hudebním doprovodem, trochou romantiky a naprosto úžasně krásnou animací - přesně jako toto! Určitě mohu jen doporučit. Má pouhých 12 dílů, takže i kdyby jste nesdíleli můj názor neztratíte příliš času.

Bohužel se mi nepoštěstilo shlédnout i OVA, ale mám to v plánu.

 

Karigurashi no Arrietty

Také psáno jako 借りぐらしのアリエッティ, je film založený na románu Pidilidi od autorky Mary Nortonové, na který vznikla celá řada adaptací například i film Pidilidi z roku 1997.

Pidilidi jsou v podstatě zmenšené lidské bytosti, které žijí převážně v našich domech a "vypůjčují" si věci, které nutně nepotřebujeme - elektřina, plyn, špendlíky, cukr, sušenky. Z těchto věcí si zařizují své obydlí, které je ukryté někde v domě, většinou pod podlahou.

Shou, má nemocné srdce a nesmí se příliš rozrušit, aby se mu dostalo klidu který potřebuje přesune se do domu své příbuzné na venkov. Hned po příjezdu si všimne malinké lidské postavy, která se pohybuje mezi listy, rychle se před ním však schovala. Ona záhadná postava byla Arrietty, která žije pod podlahou domu se svým otcem a matkou.

Arrietty skrytá za listem
Arrietty skrytá za listem

Arrietty je krásná čtrnáctiletá dívka, ráda se potuluje po okolí a nosí si do svého pokoje květiny. Zcela si neuvědomuje nebezpečí, které na ní všude kolem číhá, mohla by ji například spolknout žába což jí také její matka neustále připomíná.

Když se Arrietty vydá na svou první výpůjčku je doprovázena otcem, napřed vezmou v kuchyni kostku cukru a poté se vydají pro papírový kapesník. Krabice papírových kapesníků je v Shouově pokoji, leží na stole v blízkosti jeho postele. Při vytahování kapesníčku si Arrietty všimne, že ji Shou pozoruje a rychle se skryje za kapesníček, naznačí to otci a rozhodnou se odejít bez kořisti. Aby nebylo smůly málo ještě jí na zem upadne již uloupená kostka cukru.

První jízda "výtahem"
První jízda "výtahem"

Shou umístí tuto kostku spolu se vzkazem před mřížku bránící vstupu větších zvířat pod dům a doufá, že si ji dívka vezme. Za několik dní mu ji však přijde hodit zpět do pokoje. Postupně se tyto dva otrkávají a Shou získává Arriettinu důvěru. Haru, služebná v domě kde Shou žije, se však rozhodne pochytat všechny pidlidi, tvrdíce že je viděla. Zavolá deratizační společnost a požádá je o pochytání drobných stvoření v domě, neuvede však že nahání miniaturní lidi - považovali by ji za blázna.

 

Haru držící Homily (matku Arrietty)
Haru držící Homily (matku Arrietty)

Musím říci, že tento film se mi opravdu moc líbil a nejen proto, že je mi známá předloha. Hudba pochází od francouzsky Cecile Corbel a naprosto mi pasovala k filmu. Audiovizuální zážitek byl opravdu nádherný a místy mne uchvátila propracovanost kresby. Režisérem je Yonebayashi Hiromasataké na tomto projektu spolupracoval Miyazaki Hayao. Závěrem mohu snad jen doporučit se na tento skvělý film podívat a popřát aby se vám líbil tak jako mě.

Ookami-san to Shichinin no Nakama-tachi

Ookami-san, celým názvem v japonštině オオカミさんと七人の仲間たち, mne nenadchlo. Příběh byl tak otřepaný, že více to snad již nejde, fanservice také za moc nestál a prostředí bylo také dosti otřepané - školní klub.

Hlavní hrdinka Ryouko
Hlavní hrdinka Ryouko

 

Jak jsem již napsal, příběh se odehrává v prostředí školního klubu, tento klub však není zcela obyčejný a to nepočítám ani jeho tajnou základnu pod školou, splňuje žádosti "klientů" a ti to později splatí tak, že splní některou z žádostí klubu. Ryouko je hezká dívka, jenž má dlouhé vlasy a je dobrá v boxu (??), bohužel se však uzavřela před většinou okolního světa a tváří se tvrdě a nezlomně. Morino Ryoushi se do Ryouko zakouká, mno spíš zamiluje a rozhodne se ji sledovat. Když se konečně odhodlá, přes svou nemoc, vyznat lásku Ryouko je okamžitě odmítnut. Druhý den se však stává členem klubu, jehož členkou je i Ryouko.

Nepříjemná minulost hlavní hrdinky postupně vyplouvá na povrch a je neustále terčem únosů, ze kterých ji zachraňuje právě Ryoushi. Ryoushi vystupuje jako pěkný slaboch - neumí bojovat a bojí se pohledu lidí - pokud je však Ryouko v nebezpečí změní se jeho povaha na obětavého a silného muže.

Samozřejmě, že postupně se do něj zamiluje i Ryouko, jaká by to však byla tsundere, kdyby to na sobě dala nějak znát. Bohužel se nedočkáte ani polibku, anime totiž končí tak, že nekončí - jedná se tedy o otevřený konec. Také mne celou dobu iritoval vypravěč, jenž měl zřejmě dodávat anime na vtipnosti, ale jen překrýval dialogy.

Vizuální stránka mne uspokojila, nějaké výrazné kvality zpracování zvuku jsem si nevšiml, příběh mne ovšem vůbec nezaujal. Čas, který vám tato série sebere, se dá strávit i lépe. Dvanáct dílů ovšem není nic hrozného, takže to nechám na vás.

One Piece: Strong World

One Piece: Strong World (ワンピースフィルム ストロングワールド) je dalším filmem dle originální předlohy Oda Eiichirou, režie byla svěřena Sakai Munehisa, ten režíroval i přibližně sto epizod tv série One Piece, kterou snad nemusím ani představovat.

Loď nad Marineford
Shikiho loď nad Marineford

Zápletku celého filmu se dozvíte hned na začátku kdy se nad Marineford objeví obrovské létající plavidlo, které připomíná spíše ostrov. Shiki, jeden z pirátu Rogerovy éry, se po dvaceti letech skrývání rozhodne pomstít světové vládě a přinutit ji aby před ním poklekla.

Po přátelském pozdravu, kdy na Marineford Shiki shodí několik bitevních lodí pokračuje dál v cestě za splněním svého cíle. Náhodou prolétá nad Sunny, což je slamáků loď, když si Nami všimne, že se na ně žene bouře. Luffy se rozhodne varovat i obrovské plavidlo jenž má nad hlavou. Poté co se úspěšně vyhnou bouři příjde Shiki osobně poděkovat Slamákům, jeho skutečným cílem ovšem je unést Nami a udělat z ní svou navigátorku.

Shiki
Shiki

Pozve tedy Luffyho i ostatní na svou loď se záminkou poděkování a dopravy do East blue, jednoho z moří ve světě One Piece, kam z osobních důvodů Slamáci míří. Ovšem když se dostanou k létajícím ostrovům Merveille, které jsou plné prapodivných a silných zvířat, Shiki popadne Nami a zbytek posádky i s lodí nechá spadnout na tyto ostrovy.

Nami se pokouší utéci z hradu, ve kterém ji Shiki drží a požaduje aby se k němu přidala, mezitím se zbytek posádky prodírá ostrovy, bojuje s divokými zvířaty a to vše jen proto aby mohli zachránit Nami drženou v sevření legendárního piráta. Při prodírání se ostrovy narazí na mnoho podivných druhů zvířat a rostlin jež dosud nikdy nespatřili.

Nami se podaří utéci a střetává se s Luffym, společně pak zamíří do nedaleké vesničky sídlící u jezera. Zde se díky nešťastným náhodám setkává téměř celá posádka, kromě BrookaRobinFrankyho. Dozví se o nemoci jenž způsobují stromy kolem vesnice a o útlaku který na ostrově pod Shikiho vládou panuje, také je zaujme peří jenž mají vesničané na rukou.

Luffyho posádka
Luffyho posádka přišla zachránit Nami

Mezitím co se osnuje ďábelský plán na zničení East Blue si Shiki najde čas aby si došel pro svou navigátorku a vytrhl ji z náručí jejích přátel. Slamáci jsou během několika okamžiků prakticky rozmetáni a uvězněni ve věži z hlíny. Nami, aby zachránila East Blue a kamarády, se rozhodne přidat k Shikiho posádce jako navigátorka, dostane však šanci se pomocí dialu (taková speciální mušle z nebeského ostrova) se s posádkou rozloučit. Vzkaz, který Luffymu a ostatním zanechala  Luffyho jen rozčílí a tak se Slamáci vydají na záchranou misi. Vtrhnou do Shikiho hradu, kde se právě koná summit pirátů a rozpoutají boj.

Tou dobou již Nami leží někde na pozemcích hradu s hroznou otravou ohrožující její život, kterou získala při pokusu o narušení "bariéry" proti divokým zvířatům, tu tvoří stromy rozmístěné kolem hradu.

Shiki
Shiki

Přichází final battle mezi Shikim a Luffym a šťastný konec kdy se na posádku zaměří mariňáci.

Zpracováním film zapadá do One Piece série a tu mám rád, takže je pro mne velmi těžké najít nějaké zápory. Film na mne udělal dobrý dojem a užil jsem si ho snad jen kromě openingu, který byl podle mne příšerný. Zvuk byl kvalitní a kresba přesně taková jakou bych očekával od One Piece filmu. Vřele doporučuji fanouškům One Piece, pokud však One Piece nesledujete začněte raději seriálem, je podle mne poutavější a pochopíte vo-co-gou.

Gake no ue no Ponyo

Gake no ue no Ponyo (崖の上のポニョ) je další anime, které vzniklo zásluhou pana Miyazaki Hayao. Příběh se odehrává v normálním světě, jsou zde tedy věci na které jsme zvyklí jako elektřina, voda, plyn, auto či lodě. Svět na který jsme zvyklí je však obohacen o specifický duh "magie" a stvoření. Prostředí je pro celé anime stejné, nehneme se tedy z jednoho ostrova a mořského světa kolem něj.

Ponyo v moři
Ponyo v moři

Ponyo uteče svému otci a nešťastnou náhodou se dostane až ke břehům ostrova. Zde ji najde Sousuke uvězněnou ve skleněné flašce a z té ji vysvobodí. Ponyo je roztomilá ryba a tak ji rychle odnese do kyblíčku a ten naplní vodou. Dodal bych, že mne zde trochu překvapilo, že Ponyo přežije jak v sladké tak slané vodě. Souske se rozhodne vzít Ponyo s sebou do školky, do které ho vozí Lisa autem. (Do teď nevím jaký je vlastně vztah mezi Lisou a Souskem, jediné co vím, že ji miluje jeho otec a že se o něj stará.) Náhle si však Souske není jistý zda mu ve školce rybu povolí a tak se rozhodne ji schovat mezi keři. Když se k rybce vrátí vypadá jako by byla mrtvá, ale jen spí. Postupně ukáže rybku ať dobrovolně či z donucení několika lidem. Okolnosti ho přimějí sejít k moři, kde mu Ponyo řekne, že ho má ráda - ANO, ta ryba mlvuí!!!

Zde na ně "zaůtočí" podivný člověk, který vypadá jak nějaký zloduch a Ponyo unese. Záhy zjistíme, že onen zloduch je její otec, který používá poněkud divné výchovné metody. Ponyo se tak ocitá u otce doma, ale chce se vrátit za Souskem, mít nohy, ruce a vůbec být člověk jako on. Její otec, Fujimoto, zjistí že ochutnala lidskou krev a začíná nabývat lidské formy, což se pokusí zastavit na první pohled dosti brutální metodou.

Zmenši se!!!!
Zmenši se!!!!

Ponyo nakonec otci uteče a vydá se zpět za Souskem, její magická moc však začne silně ovlivňovat okolí, na ostrov se řítí tsunami, klesá měsíc a vše se tváří jak kdyby přišel soudný den. Celý ostrov se náhle ocitá pod vytrvalým útokem vln a větrů. Lisa a Souske mají problém dostat se přes město vůbec domů, do malého, opuštěného domečku na lehce vzdáleném pahorku. Cestou Souske zahlédne Ponyo jak běží po vlnách poblíž silnice a snaží se je dohnat, tou dobou však ještě netuší že se jedná o Ponyo, teď má totiž lidskou podobu.

Dům hlavní postavy
Dům hlavní postavy

Setkají se spolu u domu, kde to tomu chudáčkovi konečně docvakne. Tím jsme se dostali tak do poloviny příběhu. Zbytek bych asi nerozebíral, aby mělo cenu se na to vůbec koukat.

Takže přejdeme k hodnocení. Celkově mě toto anime příliš nenadchlo, příběhy dětské lásky nejsou vždy zrovna to na co by se člověk chtěl dívat. Zde se jedná o téměř normální svět a děti jsou tak nevinné, že si svou vzájemnou lásku ani pořádně neuvědomují. Také mi lehce vadil ten ekologický podklad. Gake no ue no Ponyo je podle mého vhodnější spíše pro dívky a to možná ještě spíše ty dospívající, na můj vkus tomu chybí akce, nebo alespoň zápletka na kterou člověk nepřijde během prvních pěti minut. Určitě bych našel ještě mnoho chyb, ale vyzdvihnu i nějaké klady. Grafické zpracování je opět celkem povedené, příběh jako takový není nudný (jen předvídatelný) a postavy jsou jednoduché na pochopení.

Mladším dívkám mohu doporučit, chlapci by se měli raději poohlédnout po nějakém "drsnějším" díle.

Tenkuu no Shiro Laputa (天空の城ラピュタ)

Tak jsem se dnes podíval na anime o kterém jsem si myslel, že jsem jej již dávno viděl. Režii měl na svědomí úžasný člověk, jeho díla mne již v minulosti zaujala. Mezi díla pana Miyazaki Hayao totiž patří i Mononoke hime (Princezna Mononoke), Tonari no Totoro (Můj soused Totoro) nebo Howl no ugoku shiro (Zámek v oblacích).

Tenkuu no Shiro Laputa je povedený snímek s hezkým hudebním podkresem jehož děj se odehrává ve fiktivním světě. Ústředním bodem příběhu je vzdušné město Laputa o kterém si většina lidí myslí, že neexistuje. Hlavní hrdinové jsou hned dva, tvoří takový krásný malý pár. Pazu je hlavní chlapeckou postavou, dělá pomocníka technikovy v téměř vytěžených stříbrných dolech. Je to šikovný a nebojácný mladý muž. Jednoho dne, když se vrací z města vidí na obloze podivné světlo a tak se k němu vydá. S překvapením zjišťuje, že ono světlo je člověk, dokonce krásná mladá dívka. Dívka není při vědomí a tak ji vezme k sobě a nechá ji se prospat. Druhý den ráno se dívka probere a sdělí mu své jméno.

Laputa: Nebeský zámek
První setkání

 

Ona dívka se jmenuje Sheeta, po několika okamžicích ovšem přijíždí automobil a dívka je nucena prchnout. Pazu ji pomůže s útěkem a tak se oba vydávají na cestu plnou předvídatelných, ale přesto úžasných zvratů v nádherném fantasy světě.

Laputa skrytá za mraky
Laputa skrytá za mraky

Kresba mi ze začátku nebyla příliš sympatická, časem se však člověku propojí s příběhem a hudebním podkresem což vytváří příjemně vyváženou kombinaci.

Od pana Miyazakiho bych mohl doporučit snad všechny snímky. Pokud tedy naleznete ve svém rozvrhu dvě hodiny času, které nebudete chtít strávit zcela všedně zkuste například Tenkuu no Shiro Laputa.

Konečně konec DGM

Ano, je to tu! Vítězoslavný okamžik!

No, možná bych neměl tolik přehánět a měl bych vám raději vysvětlit o co jde. Když jsem před několika lety začínal se sledováním anime, tak jsem rozkoukal i jeden celkem hezký počin. Jelikož jsem s anime teprve začínal tak se mi líbilo snad vše. Také sem se koukal jen na Bleach, Naruta, Death Note, Blood+D.Gray-man. Vše co není ongoing (takže v tuto chvíli vše jelikož Naruto skončil, nepočítám-li Shippuuden), jsem zhlédnul a zapsal si hezky do anime listů, který jsem si zřídil až asi rok na to, kromě jediné výjimky. Tou výjimkou je D.Gray-man dále jen DGM.

Lenalee a Allen
Lenalee a Allen

 

DGM mne celkem bavil, hlavní hrdina měl bílou barvu vlasů a byl to pitomec, co víc si přát. Kromě toho zde byla milounká Lenalee, krásné dlouhé černé vlasy a hezká postava. Sledoval jsem každý díl hned po uvolnění českého překladu. K mé smůle DGM překládalo TNT (http://anime-manga.cz). Tato skupina má bohužel 2 obrovské problémy. Prvním je fakt, že ty překlady za moc nestojí, alespoň ty co jsem viděl. Bývají v nich tak nápadné chyby, že si jich všimnu i já a to je co říci. Druhým problémem je to, že pokud jejich projekt není ve stavu Přeloženo tak je prakticky zbytečné se na něj dívat. Proč? To je jednoduché. Překládají asi stejnou rychlostí jako BFS (BAKA-FANSUBS) poslední dobou. Pro ty co neznají ani jednu skupinu bych mohl rychlost nějak specifikovat. Tak dejme tomu, že u těch rychlejších překladů je to tak jeden díl za čtvrt roku.

Naštvaný Allen
Naštvaný Allen

Poté co se na DGM vystřídalo asi 60 skupin, které začínali nesmyslně stále od prvního dílu, se konečně objevilo pár rozumných lidí, kteří vzali těch pár zbývajících dílů a překlad dokončili. Po několika letech tedy můžu slavnostně prohlásit, že jsem zhlédnul celé DGM. Bohužel ani všechny tyto komplikace nestačili a tak se přidala ještě jedna - poslední. DGM má neuvěřitelně hrozný konec, pochopil bych zakončení skoro kdekoli kromě toho místa ve kterém to skončilo. Nevím za co mě některá studia trestají a snad to ani nechci vědět, ale když má něco přes sto dílů tak by to mohli zakončit nějak inteligentně. Jenže to oni ne, oni si musejí nechat pro všechny případy otevřený konec a co hůř, ten konec byl v takové fázi, že to anime nemuselo ani začínat a všichni bychom věděli stejně.

Road Kamelot
Road Kamelot

Abych to trochu shrnul. DGM se mi jako anime líbilo i přes ten otřesný fakt, že jsem pouhých sto tři dílů sledoval přes rok, možná i dva. Konec i když jsem věděl jaký bude mne nehorázně vytočil a nejraději bych poslal písemnou žádost o pokračování. Pokud však máte nějaký volný čas, baví vás anime ve kterém jsou démoni, meče a něco podobného magii, pak neváhejte a tohle si připište na seznam. Těch 103 dílů dáte do týdne v pohodě.

Záporák
Záporák