Příhoda s kolem

Tak se mi zase jednou povedlo něco úžasného. Byl krásný den a tak jsem se rozhodl, že se projedu na kole, den předtím jsem jel asi čtyřicet kilometrů maximálním tempem, které jsem zvládal a tak jsem si chtěl dát odpočinkovou jízdu. Rozhodl jsem se ujet tedy něco přes dvacet kilometrů s tím, že průměrnou rychlost budu držet někde u devatenácti kilometrů za hodinu. Připravil jsem si vše co k jízdě potřebuji. Pití do flašky, další do brašny, pumpičku, lepení, náhradní duši, mapy, GPS navigaci, telefon, peněženku, přilbu, světla a brýle. To jsem ještě nevěděl, že mi skoro vše nebude k užitku.

Vyrazil jsem směrem na sídliště, že zkusím ukecat kámoše aby jel také. Cestou jsem snad ani nepřemýšlel, instinktivně jsem dojel až k němu. Poslední dobou sem měl vůbec problém sehnat lidi, kteří by jeli někam na kole. Byla zavřená okna a nedozvonil jsem se a tak jsem předpokládal, že není doma. Později sem se dověděl, že doma opravdu nebyl. Naplněn energií jsem se vypravil do vedlejší obce, kde jsem zahnul na polní cestu. V další obci jsem potkal nějakého pána na kole, vypadal, že jede stejným směrem. Zastavil jsem a zeptal jsem se, zda by mu nevadilo jet kousek společně. Vypadal celkem vylekaně, asi se bál, že bych ho někde přepadl, ale nakonec souhlasil. Jeho tempem jsme vyrazili do Sojovic, takové malinkaté obce. Na kraji obce jsme se rozloučili a já vyrazil svou rychlostí vstříc novým zážitkům.

Projel jsem obcí a po polní cestě se řítil dál známou trasou. Velmi brzy po opuštění obce jsem projel kaluží a kolo začalo vydávat divný zvuk. Zastavil jsem a nenašel jsem žádný defekt a tak jsem jel ještě kousek. Zvuk byl stále divný, takže to nebylo bahno nabalené kolem kola, jak jsem marně doufal. Slezl jsem tedy z kola a podrobil zadní kolo větší kontrole. Mezi blatník a kolo se zasekl malí kamínek. Ovšem tak důkladně, že jsem musel vyndat kolo abych ho vůbec vyndal. Do teď nechápu jak se tam ten kamínek dostal. Byl jsem špinavý od řetězu a bahna z kola, mnohem víc mne však štvali komáři, kteří mě obléhali jako nějaký starobylý hrad.

Zvuk konečně ustal a komáři nestíhali mé převratné tempo! Oni naštěstí moc rychle nelétají. Jel jsem ještě tak kilometr dva když jsem přehodil na nižší stupeň. Ouha! Přehazovačka se zahákla o výplet kola a ulomila se. S kolem se dalo stěží jít natož jet! Zavolal jsem tedy rodičům, zda si pro mě do Sojovic nepřijedou, že se mi kolo v tomhle stavu domů moc táhnout nechce. Souhlasili, naštěstí pro mě. Otočil jsem se tedy a vydal jsem se územím bzučících křídel zpět k obci. Komáři se velmi snažili, zřejmě se rozhodli nenechat mé dojít. Od obce jsem byl asi jen pět kilometrů, takže jsem se do ní dostal poměrně rychle. Sedl jsem si tam poblíž kapličky a tvářil se, že jen odpočívám. Opravdu sem nechtěl, aby někdo věděl, že tam sedět musím!

Rodiče pro mě po pár chvílích přijeli a tak jsem unikl z očí všech co projížděli kolem. Neustále sem se utěšoval myšlenkou, že nikdo nemohl vědět jak daleko jsem jel a z jakého jsem města, to bylo vítězství! Když jsme přijeli domů vyndal jsem kolo z auta, sundal zadní kolo a demontoval přehazovačku. K mé smůle se přehazovačka velmi vážně poškodila. Rozlomila se asi na tři díly. Také se ohnulo pár úchytů na kole, ale nic neopravitelného.

Nyní jsem tedy bez kola a čekám, zda mě přijmou na brigádu, kde bych si vydělal na novou přehazovačku. Ten den jsem už nešel raději ani běhat, ještě bych si zlomil nohu nebo něco takového. Pohyb je prý prospěšný, nevím pro koho, ale pro mě zřejmě ne a pro mou peněženku také ne.

003 - Další projížďka

Další den kdy jsem dostal chuť na to se projet. Lov byl kratší než-li ona projížďka, ale byl celkem náročný. Vyjel jsem v chladném dnu, potkal kamarádku na bruslích a doprovázel ji, čirnou náhodou do vesnice kde je cache. Tak jsem si řekl, že se ji pokusím ulovit. :) Ovšem ona cheche je uprostřed vesnice a ještě ke všemu v takové kapličce, takže to vypadá jako když kradete :D. Mno rozhlédl jsem se a v okolí 20 metrů nikdo nebyl a pak ve dvoře až nějaká paní. Opřel jsem se tedy o mříže, jako bych si prohlížel onu kapličku a pomalu tahal za provázek na kterém je cache. Při jejím orvírání to znělo jako bych rozbíjel onu kapličku, nakonec sem ji však úspěšně otevřel a lognul jsem se. Poté jsem vyrazil na svou cestu na kole, kde jsem minul několik cache.

002 - lov v sedle

Dnes sem si řekl, že bych se mohl projet na kole. Při kontrole kola jsem zjistil, že je opět vyfouklé - divné. Nafukoval jsem jej a kontroloval ani ne před týdnem, mno nic, tak sundat, kolo plášť a zkontrolovat duši. Bublinky nikde, tak hledám dál a nacházím. Zrádcem se stal sám vrátný, tedy ventilek. Pouštěl dovnitř a za úplatek pouštěl i ven. Vyměnil jsem tedy vrátného (ventilek) a nafoukl kole. Záhy sem zjistil, že řetěz je jen na jedné straně kola, zřejmě špatně, ne? Tak jsem kolo opět vyfoukl (brzy) a nasadil jej správně. Vše hotovo, tak tedy GPS, mobil, pití, klíče, peněženku a jedem.
První zastávka je opravdu kousek tak kilometr od mého domu. Během několika minut jsem dorazil, sjel jsem ze silnice a vytasil zbraň (GPS). Pro kolem projíždějící auta jsem byl jen cyklista co se zastavil k odpočinku u studánky. Záludný kompas ale ukazoval stále dále do bahnitého terénu pole. Vzal jsem tedy kolo a slepě následoval ručičku kompasu. Až jsem došel k malému potůčku odkud byl můj poklad bájná cache jen pár metrů. Zanechal jsem tedy kolo na břehu a vydal jsem se brodit se bahnem (přeskočit ten miniaturní potůček). Jak jsem procházel křovinami, řekl jsem si "tady by byla hezky schovaná keška a dál následoval GPS, která tvrdila, že mi chybí 10 metrů. Vyšel jsem na pole. Nikde nic. Vypnul jsem tedy GPS s rozhodnutím hledat na vlastní pěst. U místa, které se mi zdálo příhodné pro schování cache jsem se zastavil. Dlouze koukám a pak se podívám jinam. Tam není. Po několika minutách jsem se navrátil k místu jež se mi zdálo sympatické. A v tom koutkem oka jsem zahlédl oranžovou barvu. Ano! Na místě jenž se mi zdálo tak lákavé se opravdu nacházela cache. Vytáhl jsem ji tedy a lognul se. Pečlivě jsem ji opět ukryl a stále sledoval zda mne nesledují oči mudly. Vybrodil jsem se z bahenní lázně a dobelhal se k silnici.
Druhá zastávka měla být kousek, jenže v jejím okolí bylo mnoho mudlů a tak jsem kolem ní raději jen projel.
Třetí zastávkou byla cache v Čihadlech. Projel jsem tedy Starou Lysou a dojel do Čihadel. Vyfuňel jsem kopec nahoru a sledoval kompas, který mne napřed zavedl jiným směrem. Bohužel i zde přímo u kešky (naproti) pracovali mudlové a tak jsem to také vzdal. Prohlédl jsem si mapu cache v okolí a vybral jednu v lese, tam snad nikdo nebude. Nastavit kurz a kupředu.
Podle popisu se má nacházet cache na cestě mezi S. Lysou a Sojovicemi, tak jsem se tedy vrátil do S. Lysé a odbočil na první cestičku tím směrem. Jedna GPS vybitá a druhá na mobilu. Držel jsem tedy telefon v ruce a drásal se terénem kupředu. V tom ručička poručila doprava. Odbočil jsem tedy vstříc ručičce hned jak to šlo. Chvílemi se chovala opravdu podivně. Po dlouhém kličkování lesem za splašenou ručičkou mého mobilního telefonu jsem se dobral k cíli ač jsem jej málem přehlédl. Okolí bylo opravdu hezké a tiché. Nikde ani živáčka natož mudly. I šel jsem vstříc kamenu v lese a začal jsem zběsile hledat chace, ovšem tak abych ji nepoškodil. Našel jsem ji pod něčím co vypadalo naprosto stabilně a nemovitě. Poté sem trochu zabloudil, jelikož jeden výjezd byl uzavřen a dostal jsem se zpět na Čihadla. Z Čihadel jsem jel přímo do Lysé nad Labem.

001 - První lov

Jako malý kluk i jako větší jsem vždy doufal, že objevým nějaký poklad a nebudu do smrti muset nic dělat, ale jak již to v životě chodí zřejmě se mi to nepovede. Proč si ale nenacvičit lov takového obrovského pokladu na něčem menším? :) V dnešní moderní době má skoro každý člověk GPS navigaci, je jedno zda v mobilním telefonu nebo jako samostatné zařízení.
Jako mnohý člověk jsem slyšel o geocachingu, ale nějak mě to nelákalo. Proč také? Hledat nějaké krabičky, ze kterých si stejně nemůžu jen tak nic vzít. Předevčírem (19.3.2011) se mě zeptal známý (kamarád) zda bych s nimi nešel pro jednu kešku, jen tak se projít (rád se procházím). Druhý den tedy zavolal, já vyskočil, oblékl jsem se a šel na místo srazu (Husovo náméstí v Lysé nad Labem). Seřídili jsme naše dokonalé pirátské kompasy (nepříliš dokonalé GPS navigace 😉 ) a určili si cíl. V ten moment jsem ještě nevěděl, že můj cíl je pouhá zastávka kde nic není. V rámci keše (resp. multi-cache) Zanikla pohrebiste lyska jsme dorazili na první místo. Podle složitého a dlouhého manuálu zde nastala první zapeklitá situace v mém novém koníčku a to vysokoškolská matematika ala A-2. Po vypočtení nových souřadnic (někým jiným než-li mnou) jsme se vydali na druhou zastávku, kdy bylo více a více jasné, že není radno sledovat tu podezřele se chovající ručičku kompasu. Dorazili jsme, tady to přece znám, opak byl však pravdou. Vůbec sem netušil, že zde byl nějaký hřbitov, mno co, jdeme dál podle dalšího složitého vzorce. Po cestě, kterou jsme si z mě neznámého důvodu vybrali (asi ta nejhorší možná) jsme došli na další místo které jsem znal a od známého (čili kamaráda) Honzi jsme dostali krátký historický výklad. Nuže, jdeme dál. Město se ztratilo v dáli asi 5 metrů od něj, když se TrimVi ozval se svým skučením, že ho bolí nohy (celková vzdálenost trasi asi 700m). Ve víře, že naleznu velký poklad jsem jej odbyl s tím ať jde dále a neremcá. Jsme tu! Věrný lovecký pes Borek by měl začít hledat, ale ono nic, tak jsme se toho ujali my. Po dlouhém obcházení dokola jsem našel konečně onu skrýš a otevřeli jsme ji. Uvnitř byl opravdu nevyčíslitelný poklad, knihy. Jen díky nim jsme přeči na tak vysoké úrovni poznání. Zapsali jsme datum, čas a jména do logu a vyrazili na prémiovou pozici.
Přes kopce a rokliny, tedy, spíše jen jeden kopeček jsme došli asi 20 metrů od místa kde měl být další poklad. Bohužel místo pokladu zde byla příkrá stěna z kamene a tak jsme se rozhodli ji obejít. Vyplatilo se. Již jsme byli pouhých 5 metrů od nálezu. 3 metry. 1 metr. Začalo hledání. Po krátkém časovém úseku v řádu vteřin byl objeven další úkryt a v ten moment jsme byli opravdu jak piráti! Zajímá Vás proč? Tak se vypravte hledat tuto cache :)
Na procházku by to bylo nějak málo, nemyslíte? Tak jsme vyrazili ještě pro druhou :) Ovšem, její nalezení bylo poměrně jednoduché a díky tomu, že bylo celkem chladno nebyl v okolí nikdo kdo by mohl odhalit naše konání. Tak tedy 3 keše by byli.
Těším se na příště.

Začátky s kolem v roce 2012 - Setkání

Se začátkem jara jsem vytáhl své kolo. Po menší obhlídce jsem zjistil, že je potřeba dát pár věcí do pořádku a také, že bych chtěl pár nových věcí. Vzal jsem si tedy nějaký finanční obnos a vyrazil do obchodu.

Koupil jsem si nové blatníky, převodová lanka a k nim nějaký ten bowden jako zástupce věcí potřebných k výměně. Zástupci kategorie „prostě to chci“ jsou pak věci jako pumpička, rohy či jiné gripy. S nakoupenými díly a doplňky jsem se vydal domů, kde jsem rozebral vše co bylo potřeba a občas i více. Po úspěšné výměně a celkově úspěšné montáži jsem asi půl hodiny jezdil v kruzích a řešil seřízení přesmykače a přehazovačky.

Rozhodl jsem se, že je čas na první zátěžový test a tak jsem se vydal na krátkou projížďku (asi 20km), kde jsem ještě postupně lehce upravoval nastavení přehazovačky. Cesta naštěstí ubíhala poměrně dosti rychle a bez větších problémů a tak jsem se dostal i druhý den do školy.

Takové krátké výlety jsem absolvoval asi čtyři a dnes (25.3.2012) jsem se chtěl vydat na další. Byl jsem domluvený s bývalým spolužákem, že někam vyrazíme ve dvě hodiny odpoledne. Sice se ukázal, ale měl s sebou i milé překvapení a to svého bratra a jeho kamaráda. Milé z toho důvodu, že nás bude alespoň více.

Nadšeně jsem se tedy rozjel za nimi a začalo se řešit kam se vlastně pojede. Odpovědí mi bylo „můj okruh“. Jak asi může vypadat jeho okruh? Již trochu přesnější popis trasy byl seznam měst. Dobrá tedy, to je takových dvacet pět kilometrů.

Na druhém kopci se mi postavil do cesty vítr. Oni jej prořízli jako teplý nůž máslo, ale mne silně zpomaloval. Po chvíli sem se trmácel znatelný kus cesty za nimi, ale stále na dohled. Občas zastavili a počkali na mne. Nevím zda to bylo ze solidarity, nebo pro to aby se mi mohli vysmát.

Dále jsme pokračovali zběsilou jízdou, která se i přes nepříznivý vítr blížila třiceti kilometrům za hodinu. Naštěstí se po určitých, nepříliš pravidelných, vzdálenostech dělali přestávky.

Když jsme dojeli do původního cíle naší výpravy, rozhodl jsem se já a Honza, to je ten bývalí spolužák, že si cestu ještě o trošku prodloužíme a tak jsme se oddělili a do našeho mateřského města směřovali oklikou. Nepříliš dlouhou a nepříliš krátkou.

Cestou se mne několikrát rozhodlo zradit sedlo, které se povolilo a nedrželo v mé vytoužené poloze. Naštěstí jsem vždy odchytl někoho s křížovým šroubovákem, který mi jako jeden z mála ve výbavě chybí a tak jsem se mohl odšroubovat zadní světlo a imbusovým klíčem dotáhnout sedlo.

Celková vzdálenost této trasy byla kolem čtyřiceti pěti kilometrů. Má vyřízená, hladová, člověka nepřipomínající kreatura se dobelhala k mikrovlnce a ohřála si něco k jídlu. Následně jsem začal smolit tento popis mého krušného dne a připravovat se na večerní florbal.