Karigurashi no Arrietty

Také psáno jako 借りぐらしのアリエッティ, je film založený na románu Pidilidi od autorky Mary Nortonové, na který vznikla celá řada adaptací například i film Pidilidi z roku 1997.

Pidilidi jsou v podstatě zmenšené lidské bytosti, které žijí převážně v našich domech a "vypůjčují" si věci, které nutně nepotřebujeme - elektřina, plyn, špendlíky, cukr, sušenky. Z těchto věcí si zařizují své obydlí, které je ukryté někde v domě, většinou pod podlahou.

Shou, má nemocné srdce a nesmí se příliš rozrušit, aby se mu dostalo klidu který potřebuje přesune se do domu své příbuzné na venkov. Hned po příjezdu si všimne malinké lidské postavy, která se pohybuje mezi listy, rychle se před ním však schovala. Ona záhadná postava byla Arrietty, která žije pod podlahou domu se svým otcem a matkou.

Arrietty skrytá za listem
Arrietty skrytá za listem

Arrietty je krásná čtrnáctiletá dívka, ráda se potuluje po okolí a nosí si do svého pokoje květiny. Zcela si neuvědomuje nebezpečí, které na ní všude kolem číhá, mohla by ji například spolknout žába což jí také její matka neustále připomíná.

Když se Arrietty vydá na svou první výpůjčku je doprovázena otcem, napřed vezmou v kuchyni kostku cukru a poté se vydají pro papírový kapesník. Krabice papírových kapesníků je v Shouově pokoji, leží na stole v blízkosti jeho postele. Při vytahování kapesníčku si Arrietty všimne, že ji Shou pozoruje a rychle se skryje za kapesníček, naznačí to otci a rozhodnou se odejít bez kořisti. Aby nebylo smůly málo ještě jí na zem upadne již uloupená kostka cukru.

První jízda "výtahem"
První jízda "výtahem"

Shou umístí tuto kostku spolu se vzkazem před mřížku bránící vstupu větších zvířat pod dům a doufá, že si ji dívka vezme. Za několik dní mu ji však přijde hodit zpět do pokoje. Postupně se tyto dva otrkávají a Shou získává Arriettinu důvěru. Haru, služebná v domě kde Shou žije, se však rozhodne pochytat všechny pidlidi, tvrdíce že je viděla. Zavolá deratizační společnost a požádá je o pochytání drobných stvoření v domě, neuvede však že nahání miniaturní lidi - považovali by ji za blázna.

 

Haru držící Homily (matku Arrietty)
Haru držící Homily (matku Arrietty)

Musím říci, že tento film se mi opravdu moc líbil a nejen proto, že je mi známá předloha. Hudba pochází od francouzsky Cecile Corbel a naprosto mi pasovala k filmu. Audiovizuální zážitek byl opravdu nádherný a místy mne uchvátila propracovanost kresby. Režisérem je Yonebayashi Hiromasataké na tomto projektu spolupracoval Miyazaki Hayao. Závěrem mohu snad jen doporučit se na tento skvělý film podívat a popřát aby se vám líbil tak jako mě.

Gake no ue no Ponyo

Gake no ue no Ponyo (崖の上のポニョ) je další anime, které vzniklo zásluhou pana Miyazaki Hayao. Příběh se odehrává v normálním světě, jsou zde tedy věci na které jsme zvyklí jako elektřina, voda, plyn, auto či lodě. Svět na který jsme zvyklí je však obohacen o specifický duh "magie" a stvoření. Prostředí je pro celé anime stejné, nehneme se tedy z jednoho ostrova a mořského světa kolem něj.

Ponyo v moři
Ponyo v moři

Ponyo uteče svému otci a nešťastnou náhodou se dostane až ke břehům ostrova. Zde ji najde Sousuke uvězněnou ve skleněné flašce a z té ji vysvobodí. Ponyo je roztomilá ryba a tak ji rychle odnese do kyblíčku a ten naplní vodou. Dodal bych, že mne zde trochu překvapilo, že Ponyo přežije jak v sladké tak slané vodě. Souske se rozhodne vzít Ponyo s sebou do školky, do které ho vozí Lisa autem. (Do teď nevím jaký je vlastně vztah mezi Lisou a Souskem, jediné co vím, že ji miluje jeho otec a že se o něj stará.) Náhle si však Souske není jistý zda mu ve školce rybu povolí a tak se rozhodne ji schovat mezi keři. Když se k rybce vrátí vypadá jako by byla mrtvá, ale jen spí. Postupně ukáže rybku ať dobrovolně či z donucení několika lidem. Okolnosti ho přimějí sejít k moři, kde mu Ponyo řekne, že ho má ráda - ANO, ta ryba mlvuí!!!

Zde na ně "zaůtočí" podivný člověk, který vypadá jak nějaký zloduch a Ponyo unese. Záhy zjistíme, že onen zloduch je její otec, který používá poněkud divné výchovné metody. Ponyo se tak ocitá u otce doma, ale chce se vrátit za Souskem, mít nohy, ruce a vůbec být člověk jako on. Její otec, Fujimoto, zjistí že ochutnala lidskou krev a začíná nabývat lidské formy, což se pokusí zastavit na první pohled dosti brutální metodou.

Zmenši se!!!!
Zmenši se!!!!

Ponyo nakonec otci uteče a vydá se zpět za Souskem, její magická moc však začne silně ovlivňovat okolí, na ostrov se řítí tsunami, klesá měsíc a vše se tváří jak kdyby přišel soudný den. Celý ostrov se náhle ocitá pod vytrvalým útokem vln a větrů. Lisa a Souske mají problém dostat se přes město vůbec domů, do malého, opuštěného domečku na lehce vzdáleném pahorku. Cestou Souske zahlédne Ponyo jak běží po vlnách poblíž silnice a snaží se je dohnat, tou dobou však ještě netuší že se jedná o Ponyo, teď má totiž lidskou podobu.

Dům hlavní postavy
Dům hlavní postavy

Setkají se spolu u domu, kde to tomu chudáčkovi konečně docvakne. Tím jsme se dostali tak do poloviny příběhu. Zbytek bych asi nerozebíral, aby mělo cenu se na to vůbec koukat.

Takže přejdeme k hodnocení. Celkově mě toto anime příliš nenadchlo, příběhy dětské lásky nejsou vždy zrovna to na co by se člověk chtěl dívat. Zde se jedná o téměř normální svět a děti jsou tak nevinné, že si svou vzájemnou lásku ani pořádně neuvědomují. Také mi lehce vadil ten ekologický podklad. Gake no ue no Ponyo je podle mého vhodnější spíše pro dívky a to možná ještě spíše ty dospívající, na můj vkus tomu chybí akce, nebo alespoň zápletka na kterou člověk nepřijde během prvních pěti minut. Určitě bych našel ještě mnoho chyb, ale vyzdvihnu i nějaké klady. Grafické zpracování je opět celkem povedené, příběh jako takový není nudný (jen předvídatelný) a postavy jsou jednoduché na pochopení.

Mladším dívkám mohu doporučit, chlapci by se měli raději poohlédnout po nějakém "drsnějším" díle.

Tenkuu no Shiro Laputa (天空の城ラピュタ)

Tak jsem se dnes podíval na anime o kterém jsem si myslel, že jsem jej již dávno viděl. Režii měl na svědomí úžasný člověk, jeho díla mne již v minulosti zaujala. Mezi díla pana Miyazaki Hayao totiž patří i Mononoke hime (Princezna Mononoke), Tonari no Totoro (Můj soused Totoro) nebo Howl no ugoku shiro (Zámek v oblacích).

Tenkuu no Shiro Laputa je povedený snímek s hezkým hudebním podkresem jehož děj se odehrává ve fiktivním světě. Ústředním bodem příběhu je vzdušné město Laputa o kterém si většina lidí myslí, že neexistuje. Hlavní hrdinové jsou hned dva, tvoří takový krásný malý pár. Pazu je hlavní chlapeckou postavou, dělá pomocníka technikovy v téměř vytěžených stříbrných dolech. Je to šikovný a nebojácný mladý muž. Jednoho dne, když se vrací z města vidí na obloze podivné světlo a tak se k němu vydá. S překvapením zjišťuje, že ono světlo je člověk, dokonce krásná mladá dívka. Dívka není při vědomí a tak ji vezme k sobě a nechá ji se prospat. Druhý den ráno se dívka probere a sdělí mu své jméno.

Laputa: Nebeský zámek
První setkání

 

Ona dívka se jmenuje Sheeta, po několika okamžicích ovšem přijíždí automobil a dívka je nucena prchnout. Pazu ji pomůže s útěkem a tak se oba vydávají na cestu plnou předvídatelných, ale přesto úžasných zvratů v nádherném fantasy světě.

Laputa skrytá za mraky
Laputa skrytá za mraky

Kresba mi ze začátku nebyla příliš sympatická, časem se však člověku propojí s příběhem a hudebním podkresem což vytváří příjemně vyváženou kombinaci.

Od pana Miyazakiho bych mohl doporučit snad všechny snímky. Pokud tedy naleznete ve svém rozvrhu dvě hodiny času, které nebudete chtít strávit zcela všedně zkuste například Tenkuu no Shiro Laputa.