Tasogare Otome x Amnesia

Dnes v ranních hodinách jsem dokoukal jedno anime, které se mi opravdu moc líbilo. Nebyl to zrovna nějaký umělecký počin nebo tak, ale vážně mě nadchlo a ani jsem si nevšiml, že jsem ho zhlédnul během pár hodin.

Yuuko Kanoe
Yuuko Kanoe

Jednou z hlavních postav je Yuuko Kanoe. Yuuko je duch staré školy, respektive je to dívka, jejíž mrtvé tělo je kdesi ve školní budově a ona se po škole prochází v různých podobách. Platí zde totiž pravidlo, že duch vypadá tak jak si jej představujeme.

Druhou hlavní postavou je Teiichi Niiya, mladý, sympatický a celkem i pohledný mladík, který se ztratil v areálu školy. Zabloudil do staré školní budovy, kde narazil na Yuuko, čirou náhodou ji jako jeden z mála vidí takovou jaká opravdu byla.

Poté co se tyto dva potkají zformuje se i neoficiální klub, který zkoumá paranormální aktivity, jeho pravý záměr je však najít pravdu o smrti Yuuko. V klubu jsou ještě další dvě dívky, přičemž jedna (Momoe Okonogi) Yuuko nevidí ani když jí pohupuje přívěskem před očima a druhá (Kirie Kanoe) je její vzdálená příbuzná. Ona tedy zas až tak vzdálená není, je to vnučka Yuučiny sestry.

Všem se samozřejmě líbí Teiichi, jinak by to snad nebylo ani ono. Později se na scéně objeví i Yuučino temné já, takový její temný stín. Odraz, jež v sobě zachycuje veškerou nenávist, zlobu a jiné odvržené emoce.

Tak jak bych toto anime zhodnotil? Samozřejmě, že vůbec ne objektivně! Jelikož jsem z něj byl naprosto mimo. Miluji anime s jednoduchým dějem, přiměřeným hudebním doprovodem, trochou romantiky a naprosto úžasně krásnou animací - přesně jako toto! Určitě mohu jen doporučit. Má pouhých 12 dílů, takže i kdyby jste nesdíleli můj názor neztratíte příliš času.

Bohužel se mi nepoštěstilo shlédnout i OVA, ale mám to v plánu.

 

Karigurashi no Arrietty

Také psáno jako 借りぐらしのアリエッティ, je film založený na románu Pidilidi od autorky Mary Nortonové, na který vznikla celá řada adaptací například i film Pidilidi z roku 1997.

Pidilidi jsou v podstatě zmenšené lidské bytosti, které žijí převážně v našich domech a "vypůjčují" si věci, které nutně nepotřebujeme - elektřina, plyn, špendlíky, cukr, sušenky. Z těchto věcí si zařizují své obydlí, které je ukryté někde v domě, většinou pod podlahou.

Shou, má nemocné srdce a nesmí se příliš rozrušit, aby se mu dostalo klidu který potřebuje přesune se do domu své příbuzné na venkov. Hned po příjezdu si všimne malinké lidské postavy, která se pohybuje mezi listy, rychle se před ním však schovala. Ona záhadná postava byla Arrietty, která žije pod podlahou domu se svým otcem a matkou.

Arrietty skrytá za listem
Arrietty skrytá za listem

Arrietty je krásná čtrnáctiletá dívka, ráda se potuluje po okolí a nosí si do svého pokoje květiny. Zcela si neuvědomuje nebezpečí, které na ní všude kolem číhá, mohla by ji například spolknout žába což jí také její matka neustále připomíná.

Když se Arrietty vydá na svou první výpůjčku je doprovázena otcem, napřed vezmou v kuchyni kostku cukru a poté se vydají pro papírový kapesník. Krabice papírových kapesníků je v Shouově pokoji, leží na stole v blízkosti jeho postele. Při vytahování kapesníčku si Arrietty všimne, že ji Shou pozoruje a rychle se skryje za kapesníček, naznačí to otci a rozhodnou se odejít bez kořisti. Aby nebylo smůly málo ještě jí na zem upadne již uloupená kostka cukru.

První jízda "výtahem"
První jízda "výtahem"

Shou umístí tuto kostku spolu se vzkazem před mřížku bránící vstupu větších zvířat pod dům a doufá, že si ji dívka vezme. Za několik dní mu ji však přijde hodit zpět do pokoje. Postupně se tyto dva otrkávají a Shou získává Arriettinu důvěru. Haru, služebná v domě kde Shou žije, se však rozhodne pochytat všechny pidlidi, tvrdíce že je viděla. Zavolá deratizační společnost a požádá je o pochytání drobných stvoření v domě, neuvede však že nahání miniaturní lidi - považovali by ji za blázna.

 

Haru držící Homily (matku Arrietty)
Haru držící Homily (matku Arrietty)

Musím říci, že tento film se mi opravdu moc líbil a nejen proto, že je mi známá předloha. Hudba pochází od francouzsky Cecile Corbel a naprosto mi pasovala k filmu. Audiovizuální zážitek byl opravdu nádherný a místy mne uchvátila propracovanost kresby. Režisérem je Yonebayashi Hiromasataké na tomto projektu spolupracoval Miyazaki Hayao. Závěrem mohu snad jen doporučit se na tento skvělý film podívat a popřát aby se vám líbil tak jako mě.

One Piece: Strong World

One Piece: Strong World (ワンピースフィルム ストロングワールド) je dalším filmem dle originální předlohy Oda Eiichirou, režie byla svěřena Sakai Munehisa, ten režíroval i přibližně sto epizod tv série One Piece, kterou snad nemusím ani představovat.

Loď nad Marineford
Shikiho loď nad Marineford

Zápletku celého filmu se dozvíte hned na začátku kdy se nad Marineford objeví obrovské létající plavidlo, které připomíná spíše ostrov. Shiki, jeden z pirátu Rogerovy éry, se po dvaceti letech skrývání rozhodne pomstít světové vládě a přinutit ji aby před ním poklekla.

Po přátelském pozdravu, kdy na Marineford Shiki shodí několik bitevních lodí pokračuje dál v cestě za splněním svého cíle. Náhodou prolétá nad Sunny, což je slamáků loď, když si Nami všimne, že se na ně žene bouře. Luffy se rozhodne varovat i obrovské plavidlo jenž má nad hlavou. Poté co se úspěšně vyhnou bouři příjde Shiki osobně poděkovat Slamákům, jeho skutečným cílem ovšem je unést Nami a udělat z ní svou navigátorku.

Shiki
Shiki

Pozve tedy Luffyho i ostatní na svou loď se záminkou poděkování a dopravy do East blue, jednoho z moří ve světě One Piece, kam z osobních důvodů Slamáci míří. Ovšem když se dostanou k létajícím ostrovům Merveille, které jsou plné prapodivných a silných zvířat, Shiki popadne Nami a zbytek posádky i s lodí nechá spadnout na tyto ostrovy.

Nami se pokouší utéci z hradu, ve kterém ji Shiki drží a požaduje aby se k němu přidala, mezitím se zbytek posádky prodírá ostrovy, bojuje s divokými zvířaty a to vše jen proto aby mohli zachránit Nami drženou v sevření legendárního piráta. Při prodírání se ostrovy narazí na mnoho podivných druhů zvířat a rostlin jež dosud nikdy nespatřili.

Nami se podaří utéci a střetává se s Luffym, společně pak zamíří do nedaleké vesničky sídlící u jezera. Zde se díky nešťastným náhodám setkává téměř celá posádka, kromě BrookaRobinFrankyho. Dozví se o nemoci jenž způsobují stromy kolem vesnice a o útlaku který na ostrově pod Shikiho vládou panuje, také je zaujme peří jenž mají vesničané na rukou.

Luffyho posádka
Luffyho posádka přišla zachránit Nami

Mezitím co se osnuje ďábelský plán na zničení East Blue si Shiki najde čas aby si došel pro svou navigátorku a vytrhl ji z náručí jejích přátel. Slamáci jsou během několika okamžiků prakticky rozmetáni a uvězněni ve věži z hlíny. Nami, aby zachránila East Blue a kamarády, se rozhodne přidat k Shikiho posádce jako navigátorka, dostane však šanci se pomocí dialu (taková speciální mušle z nebeského ostrova) se s posádkou rozloučit. Vzkaz, který Luffymu a ostatním zanechala  Luffyho jen rozčílí a tak se Slamáci vydají na záchranou misi. Vtrhnou do Shikiho hradu, kde se právě koná summit pirátů a rozpoutají boj.

Tou dobou již Nami leží někde na pozemcích hradu s hroznou otravou ohrožující její život, kterou získala při pokusu o narušení "bariéry" proti divokým zvířatům, tu tvoří stromy rozmístěné kolem hradu.

Shiki
Shiki

Přichází final battle mezi Shikim a Luffym a šťastný konec kdy se na posádku zaměří mariňáci.

Zpracováním film zapadá do One Piece série a tu mám rád, takže je pro mne velmi těžké najít nějaké zápory. Film na mne udělal dobrý dojem a užil jsem si ho snad jen kromě openingu, který byl podle mne příšerný. Zvuk byl kvalitní a kresba přesně taková jakou bych očekával od One Piece filmu. Vřele doporučuji fanouškům One Piece, pokud však One Piece nesledujete začněte raději seriálem, je podle mne poutavější a pochopíte vo-co-gou.

Gake no ue no Ponyo

Gake no ue no Ponyo (崖の上のポニョ) je další anime, které vzniklo zásluhou pana Miyazaki Hayao. Příběh se odehrává v normálním světě, jsou zde tedy věci na které jsme zvyklí jako elektřina, voda, plyn, auto či lodě. Svět na který jsme zvyklí je však obohacen o specifický duh "magie" a stvoření. Prostředí je pro celé anime stejné, nehneme se tedy z jednoho ostrova a mořského světa kolem něj.

Ponyo v moři
Ponyo v moři

Ponyo uteče svému otci a nešťastnou náhodou se dostane až ke břehům ostrova. Zde ji najde Sousuke uvězněnou ve skleněné flašce a z té ji vysvobodí. Ponyo je roztomilá ryba a tak ji rychle odnese do kyblíčku a ten naplní vodou. Dodal bych, že mne zde trochu překvapilo, že Ponyo přežije jak v sladké tak slané vodě. Souske se rozhodne vzít Ponyo s sebou do školky, do které ho vozí Lisa autem. (Do teď nevím jaký je vlastně vztah mezi Lisou a Souskem, jediné co vím, že ji miluje jeho otec a že se o něj stará.) Náhle si však Souske není jistý zda mu ve školce rybu povolí a tak se rozhodne ji schovat mezi keři. Když se k rybce vrátí vypadá jako by byla mrtvá, ale jen spí. Postupně ukáže rybku ať dobrovolně či z donucení několika lidem. Okolnosti ho přimějí sejít k moři, kde mu Ponyo řekne, že ho má ráda - ANO, ta ryba mlvuí!!!

Zde na ně "zaůtočí" podivný člověk, který vypadá jak nějaký zloduch a Ponyo unese. Záhy zjistíme, že onen zloduch je její otec, který používá poněkud divné výchovné metody. Ponyo se tak ocitá u otce doma, ale chce se vrátit za Souskem, mít nohy, ruce a vůbec být člověk jako on. Její otec, Fujimoto, zjistí že ochutnala lidskou krev a začíná nabývat lidské formy, což se pokusí zastavit na první pohled dosti brutální metodou.

Zmenši se!!!!
Zmenši se!!!!

Ponyo nakonec otci uteče a vydá se zpět za Souskem, její magická moc však začne silně ovlivňovat okolí, na ostrov se řítí tsunami, klesá měsíc a vše se tváří jak kdyby přišel soudný den. Celý ostrov se náhle ocitá pod vytrvalým útokem vln a větrů. Lisa a Souske mají problém dostat se přes město vůbec domů, do malého, opuštěného domečku na lehce vzdáleném pahorku. Cestou Souske zahlédne Ponyo jak běží po vlnách poblíž silnice a snaží se je dohnat, tou dobou však ještě netuší že se jedná o Ponyo, teď má totiž lidskou podobu.

Dům hlavní postavy
Dům hlavní postavy

Setkají se spolu u domu, kde to tomu chudáčkovi konečně docvakne. Tím jsme se dostali tak do poloviny příběhu. Zbytek bych asi nerozebíral, aby mělo cenu se na to vůbec koukat.

Takže přejdeme k hodnocení. Celkově mě toto anime příliš nenadchlo, příběhy dětské lásky nejsou vždy zrovna to na co by se člověk chtěl dívat. Zde se jedná o téměř normální svět a děti jsou tak nevinné, že si svou vzájemnou lásku ani pořádně neuvědomují. Také mi lehce vadil ten ekologický podklad. Gake no ue no Ponyo je podle mého vhodnější spíše pro dívky a to možná ještě spíše ty dospívající, na můj vkus tomu chybí akce, nebo alespoň zápletka na kterou člověk nepřijde během prvních pěti minut. Určitě bych našel ještě mnoho chyb, ale vyzdvihnu i nějaké klady. Grafické zpracování je opět celkem povedené, příběh jako takový není nudný (jen předvídatelný) a postavy jsou jednoduché na pochopení.

Mladším dívkám mohu doporučit, chlapci by se měli raději poohlédnout po nějakém "drsnějším" díle.