Paterčata, přesnídávky. Jo, a ještě atomové zbraně!

Nějak pořádně ani nevím, kde se ve mě vzala ta potřeba se k tomuto tématu vyjádřit. Možná to bude tím, že mám prakticky celou úvodní timeline zaplněnou jen „novinkami“ o paterčatech. Rád bych upozornil na to, že je to spíš takový můj malý výlev. Rozhodně to neberte nějak směrodatně, jsem tak nespolečenský člověk, že bych podporu zrušil zcela, lidi obdařil čipem při narození a obnovil trest smrti.

Abych byl upřímný nechápu vůbec proč lidi řeší co se rodině poslalo a co s tím udělala. Nechť si dělají co chtějí, pokud tím neobtěžují ostatní. Že vrátila nějaký pitomý balíček může být přece všem úplně ukradené. Já bych na poště balíček o kterém nevím také nechal (v minulosti už bylo pár podvodů založených na „mylném“ doručení a tak, ale příklad fakt hledat nebudu). Že mají přidělené pečovatelky? Mno, to je hold obsaženo v našem zákoně (údajně), takže pokud budete mít tři děti a více, tak vám také nějakou přidělí.

Horší to začíná být v případech jako je přidělení bytu nebo darování kočárku. Kočárek je asi sporný jen proto, že ostatní jej zdarma nedostali a nepřijde jim to fér. Což chápu vzhledem k cenám kočárků. Nicméně, důležité je, že kočárek byl rodině věnován soukromníky (pokud se nepletu), nezatížil tedy nijak plátce daní a tak dále. Nevím, zda na něj byla uvalena darovací daň a od jaké hodnoty se vůbec stanoví, ale to je asi úplně jedno. Je to asi jako kdybych šel a náhodné osobě na ulici dal kapesníčky, rohlík nebo třeba DVD. Prostě je do toho ostatním úplné kulové.

Teď se dostávám ale k bytu a zde už začíná přituhovat. Moc si to z médií nepamatuji a jak to bylo ve skutečnosti netuším, ale byt jim myslím byl přidělen městem Milovice. Ano, říkali cosi o nestandardní „zátěži“ pro rodinu a o tom, že předchozí ubytovací prostory nejsou dostačující, to mi ale přijde irelevantní. Pokud se to odehrálo tak, jak to prezentovala média, tak se nemohou divit, že se zvedla vlna kritiky. Byty jsou přeci jen ještě o kousek dražší než kočárky a město s nějakými deseti tisíci obyvateli by je asi nemělo jen tak „rozdávat“. Gesto super, ale akorát rozvířilo vodu a je trochu nefér. Za to by však měl(a) být kritizována osoba za to odpovědná.

Oukej. Co dál? Mno, chtěl bych se pozastavit nad tím, že patronce paterčat hrozí vyhazov. O tom se můžete dočíst například na stránkách tn.cz. Co to jako sakra je? Rozhovor sem samozřejmě neposlouchal, můj zájem o nějakou rodinu ze sousedního města prostě nedosahuje takových hodnot. Fascinující mi však přijde shrnutí. Takže patronka, která rodinu celou dobu zaštiťovala a pomáhala jí má být propuštěna proto, že řekla svůj názor o hospodaření s penězi? No děláte si ze mě kuva prdl? To je asi jako kdyby mého zkoušejícího vyhodili za to, že si myslí, že neumím látku a oznámí mi to během zkoušky. Proboha… Že cikáni nebo pokud chcete tak romové (nevím proč se stal první termín urážlivým) vyhazují den staré jídlo je poměrně známý fakt, dělají to tak i jiné národnosti. Abych nebyl ukřižován nějakým magorem co si na to potrpí, tak to dozajista nedělají jen jiné národnosti ale i jiné etnické skupiny a tak dále. Jsem technik ne antropolog. Co se mi z okolí doneslo, protože nebydlím zrovna daleko, tak pečovatelky v domácnosti slouží spíše jako „děvky pro všechno“ a nejhůře se k nim chová matka. Otec je z doslechu v pohodě. Už jen to, že některé ošetřovatelky/pečovatelky/chůvy nebo jak to nazvat u nich odmítly pracovat o něčem svědčí.

Lidé si sestavují svůj vlastní názor a publikují jej ― to je asi to nejhorší co nám kdy demokracie přinesla. Demokracie je samozřejmě super a sluníčková, ale tvrdé režimy bez svobody mají také něco do sebe, ale to je daleko za rozsah tohoto příspěvku.

Abych se tedy vyjádřil k názorům. Prošel jsem si jednu z diskuzí pod náhodným příspěvkem. Příspěvek je momentálně veřejný (20. 1. 2015) a dostupný online.

Tak to vezmeme nějak popořadě. Odkaz na Blesk.cz mě moc nezajímá… tak třeba:
„V článku mi chybí psychicky a tělesně týraná paní Rulíková - Zlomocná. Mám o ni strach.“
To je co? Ironie? Vůbec ten příspěvek nechápu. To bude ale asi mé omezení.

Tak raději pokračujeme:
„Jestli Kinova vi, ze jeji deti takovy sracky nezerou ( moje taky nejedly brokolici a kvetak ze sklenicek), tak je logicky, ze to vratila. Taky to mohla svihnout do popelnice. Pokud vubec kdy jake presnidavky pro patercata existovaly.“
To mi přijde celkem rozumné, až na označení sračky.

„Jestli jsou ti Romové takoví zloduši, tak mi vysvětlete, že zaplatili poštovné za zaslání zpět.“
Taky OK. Co sem viděl nějaký úryvek dokumentu, tak otec normálně pracuje. Rozhodně mohli balíček jen odmítnout ať si s tím pošta dělá co chce.

„Cikán necíkán, když je ženská kráva a nelíbí se jí pomoc ostatních, tak ať jde někam. A to nemluvím o kompotech.“
Mírněji řečeno: nevnucovat někomu pomoc o kterou nestojí.

„Popravdě po těch všech výhružkách zabitím bych se balíku s jídlem možná i bála.“
Já bych ho nepřijal ani bez výhrůžek. A vy?

„Krásně jednostranně podaná story s cílem zasévat zlost a nenávist...“
Diskutabilní. Spoléhejme trochu více na inteligenci našich spoluobčanů.

„" V něm postavila na pranýř patronku českých paterčat Kláru Vítkovou-Rulíkovou, která si v médiích dovolila kritizovat romskou rodinu, pro niž sama hodně a nezištně udělala. " A? Paní KR se chovala jako tetka-drbna vod vedle. Profesionálně selhala.“
Tady už jsem začal vážně přemýšlet, že si ten rozhovor najdu a pustím. Nicméně kritika existuje i konstruktivní. Autorka mi je dost nepříjemná. Ale tak třeba má zkušenosti v oboru a může úroveň profesionality posoudit (Uváděné vzdělání autorky: Univerzita Karlova v Praze).

„Jó vole, někdo mi pošle nablito ve skleničce a já mu poděkuju a hodím to do koše... Ta biodylina by měla být ráda, že jí to poslali zpátky a jestli chce, pošlu jí stopadesát korun za poštovný!!!“
Teď se to zvrhlo na nějaký odboj proti BIO potravinám?

A teď to bude malinko delší. „Je mi ty rodiny tak lito. Me pripadaji v tomhle blazinci tak neskutecne normalni! Ja tady mam jedno jediny mimino a jsem z nej nekdy utahana jako pes...a pomahaji mi lidi, na ktery se muzu spolehnout a mam zazemi... Presnidavky? Co to je zase ta hovadinu? Kdo je vubec poslal do tech silenejch xenofobnich Milovic? Kdyz jsem v tom dokumentu videla toho silenyho zavistivyho souseda, u toho osklivyho predrazenyho baraku, ty totalne nezkuseny slepice-pecovatelky u tech malinkych miminek (jak muzou takovy lidi tam vubec poslat?? Takova nezodpovednost!) tu blaznivou sebeprezentujici se babicku - ja jim hrozne preju, aby to zvladli. Nejak. Jakkoli. Drzim palce, obema, ja jim fandim.“
Šílené xenofobní Milovice? Poslal? Copak je to nějaký koncentrační tábor? Nikdo jim to nenařídil a kdykoli se mohou odstěhovat, třeba k paní autorce. Slepice-pečovatelky je nejspíš založeno na nějakém propracovaném systému hodnocení, který se autorka na gymnáziu naučila.

Ach. To pro mě bylo až vysilující. Lidi by se prostě měli starat jen o sebe a své nejbližší. Tresty by měli být dostatečné přísné (nejlépe automatizované) aby nám zajišťovali bezpečí a bylo by to.

Nevím. Jsem celkem užaslý z toho, že se v těch nahodilých shlucích informací někdo orientuje natolik aby si vytvořil vlastní názor. Jaká je rodina nevím, podle toho co jsem slyšel celkem fajn až na… výjimky. Plýtvání? Dozajista! Částečně snad dané kulturou, ale vyhodit někoho za to, že to řekne? Děláte si srandu? To je jako kdyby třeba v „Ano, šéfe!“ všechny chválili. Chyby jsou všude. Bohužel nemám znalosti na takové úrovni abych byť jen odhadoval kvalitu „chův“, ale ti co bezmezně věří v to, že jediná cikánská/romská rodina je utlačovaná by si měli trochu rozšířit obzory a poptat se třeba v oněch xenofíbních (dle autorky) Milovicích, kde rodina žije.

Tak snad závěrem. Čtenáři a čtenářky, pokud jste se dostali až sem, tak si zasloužíte nějakou odměnu. Nic pro vás však nemám a pokud bych měl asi bych si to nechal. Jsem chamtivý. Je na čase přestat se dívat na křivky osciloskopu a černobílé televize, přestat naslouchat ve zvukotěsné místnosti a přesedlat na nové technologie zobrazující celé spektrum barev a vychutnat si zvuk sahající daleko za hranici lidského vnímání.

Tak se to zase blíží

Tak, dnes je dvacátého prosince a to signalizuje příchod Štědrého večera. Vánoce, svátek milovaný, nenáviděný a komerční. Původní duch vánočních dní se již dávno vytratil kamsi do propadliště času, kde jej pro jistotu drží tekuté písky.

Já osobně bych nejraději Vánoce neslavil a ani se nějak nestresuji s nákupem dárků, nepídím se ani po tom co dostanu nebo zda něco dostanu, přijde mi to zbytečné. Důvodů proč neslavím Vánoce, nebo se tomu alespoň co nejvíce vyhýbám, je mnoho. Jedním je, že nejsem křesťan, nejsem věřící a nemohu tedy slavit narození Božího syna. Dalším velmi podstatným důvodem je nerozhodnost s jakou Češi přistupují k Vánocům. Většina lidí sama neví, zda jim jde o tu původní atmosféru, kdy jsou prostě se dvou rodinou a baví se, vypráví si historky, nebo o ty dary jenž dostávají a dávají. Před Vánoci také stoupá počet půjček, neboť lidi na ty dárky ani nemají a přesto je chtějí dát. Je to holý nesmysl! Pokud chci někomu něco dát, chci mu nějak sdělit, že na něj myslím a že jej mám rád, tak se přece nemusím omezovat na pár dní v roce a dokazovat mu to nesmyslnými dary o které třeba ani nestojí.

Je pravda, že existují země, kde Vánoce mají snad jen "komerční" složku. Takovou zemí je podle mého názoru například Japonsko. Vánoce jsou běžným pracovním dnem, jen je vše vystrojené, prodávají se klasické vánoční dorty s jahodami a lidé si dávají dárky. Nicméně, Japonsko má zhruba 54% šintoistů a 40% buddhistů, křesťanství je tam tedy i historicky zastoupeno v poměrně malé míře a tento svátek je pro ně "nový" a "cizí". V Evropských zemích převažovalo křesťanství a tudíž je u nás zachováno mnoho křesťanských svátků jako dnů, kdy se nemusí do práce. Také v nás zbyly, leč pokřivené, tradice našich předků.

Co tím chci říci? Pokud už chcete Vánoce slavit, tak se uklidněte, dejte si nějaký teplý nápoj, popřemýšlejte nad tím koho máte rádi a kupte mu nějakou maličkost. Tu osobu na Vánoce buď pozvěte, nebo se sejděte v nejbližší možný termín, poseďte, povykládejte, smějte se a nakonec předejte třeba i ten dáreček. Mnohé potěší už jen přání. Potěší je už jen to, že jste si na ně vzpomněli! Vždyť o co více by nám mělo jít než o to aby nás milovali naši milovaní, respektovali soupeři a radost prostupovala naším životem jako vůně teplým domovem?

Potřebujeme katany?

Nemůžu si pomoci, poté co jsem zhlédnul trailery chystaných filmů, popřípadě snímky z filmů jenž jim předcházeli a všeobecně tak nějak směr kterým se ubírají hry i filmy poslední dobou, tak mi přijde, že skoro ve všech se vyskytuje nějaký meč, nejlépe katana.

V tom mě utvrdil i trailer k filmu The Wolverine - ten by měl dorazit již tento rok v červenci do českých kin. Čím dál tím více filmů se odehrává alespoň částečně v Asii, mnoho výrobců do názvu produktů dosazuje slova jako čínské či japonské a to přesto že ani z jedné země nepochází.

Asi bych měl být šťastný, líbí se mi snímky z Asie, líbí se mi japonština, korejština, čínština a takřka miluji meče, ale tak nějak mi přijde, že je to celé jen takový obchodní obal. Mám pocit, že si my všichni, tedy i já, vytváříme na asijské země názor především z filmů a podivností co se šíří po internetu. Mnoho smyšlených zkušeností, zážitků a zdeformovaných pravd, kterým bohužel věří stále více lidí, zahaluje asijské státy rouškou tajemství a mystiky. Kdybychom na dva týdny vyrazili do některé ze zmíněných zemí, možná by jsme zjistili, že je tam vše úplně jinak, že se to až tolik neliší od života který vedeme my.

Berme tedy hry, seriály i filmy s nadsázkou jaká jim patří, jsou tu většinou pro to aby nás bavili nikoli vzdělávali - až na pár výjimek - snažme se vzdělávat různými cestami a hledat pravdu ukrytou pod četnou vrstvou báchorek, polopravd a výmyslů.

Závěrečnou otázkou tedy je, potřebujeme vůbec katany? Proč polovina super vojáků, válečníků z budoucnosti a gangsterů používá katany nebo jiné meče? Žijeme ve 21. století, když jdu po ulici tak kolem mne nikdo nechodí s mečem u pasu, jelikož tu skoro nikdo necvičí kendó ani šerm, tak jsem nepotkal ani nikoho s bokutounem nebo shinaiem, dokonce i kordy jsem viděl jen u sběratele a na hradech. Pokud budou v budoucnu používat nějaké zbraně, nejspíš budou střelné, aby se nemuseli k nepříteli příliš přibližovat, neboť to jsou stejně ozbrojení sraby či pořádkové složky. (Málo kdy někdo použije zbraň k vznešenějším cílům.)

Meče ve filmech a hrách? Klidně, ale ať to s nimi nepřehání, přeci jen se jedná spíše o historickou věc i když nás stále láká pohled na chladné, nabroušené ostří sečné zbraně.

Konečně konec DGM

Ano, je to tu! Vítězoslavný okamžik!

No, možná bych neměl tolik přehánět a měl bych vám raději vysvětlit o co jde. Když jsem před několika lety začínal se sledováním anime, tak jsem rozkoukal i jeden celkem hezký počin. Jelikož jsem s anime teprve začínal tak se mi líbilo snad vše. Také sem se koukal jen na Bleach, Naruta, Death Note, Blood+D.Gray-man. Vše co není ongoing (takže v tuto chvíli vše jelikož Naruto skončil, nepočítám-li Shippuuden), jsem zhlédnul a zapsal si hezky do anime listů, který jsem si zřídil až asi rok na to, kromě jediné výjimky. Tou výjimkou je D.Gray-man dále jen DGM.

Lenalee a Allen
Lenalee a Allen

 

DGM mne celkem bavil, hlavní hrdina měl bílou barvu vlasů a byl to pitomec, co víc si přát. Kromě toho zde byla milounká Lenalee, krásné dlouhé černé vlasy a hezká postava. Sledoval jsem každý díl hned po uvolnění českého překladu. K mé smůle DGM překládalo TNT (http://anime-manga.cz). Tato skupina má bohužel 2 obrovské problémy. Prvním je fakt, že ty překlady za moc nestojí, alespoň ty co jsem viděl. Bývají v nich tak nápadné chyby, že si jich všimnu i já a to je co říci. Druhým problémem je to, že pokud jejich projekt není ve stavu Přeloženo tak je prakticky zbytečné se na něj dívat. Proč? To je jednoduché. Překládají asi stejnou rychlostí jako BFS (BAKA-FANSUBS) poslední dobou. Pro ty co neznají ani jednu skupinu bych mohl rychlost nějak specifikovat. Tak dejme tomu, že u těch rychlejších překladů je to tak jeden díl za čtvrt roku.

Naštvaný Allen
Naštvaný Allen

Poté co se na DGM vystřídalo asi 60 skupin, které začínali nesmyslně stále od prvního dílu, se konečně objevilo pár rozumných lidí, kteří vzali těch pár zbývajících dílů a překlad dokončili. Po několika letech tedy můžu slavnostně prohlásit, že jsem zhlédnul celé DGM. Bohužel ani všechny tyto komplikace nestačili a tak se přidala ještě jedna - poslední. DGM má neuvěřitelně hrozný konec, pochopil bych zakončení skoro kdekoli kromě toho místa ve kterém to skončilo. Nevím za co mě některá studia trestají a snad to ani nechci vědět, ale když má něco přes sto dílů tak by to mohli zakončit nějak inteligentně. Jenže to oni ne, oni si musejí nechat pro všechny případy otevřený konec a co hůř, ten konec byl v takové fázi, že to anime nemuselo ani začínat a všichni bychom věděli stejně.

Road Kamelot
Road Kamelot

Abych to trochu shrnul. DGM se mi jako anime líbilo i přes ten otřesný fakt, že jsem pouhých sto tři dílů sledoval přes rok, možná i dva. Konec i když jsem věděl jaký bude mne nehorázně vytočil a nejraději bych poslal písemnou žádost o pokračování. Pokud však máte nějaký volný čas, baví vás anime ve kterém jsou démoni, meče a něco podobného magii, pak neváhejte a tohle si připište na seznam. Těch 103 dílů dáte do týdne v pohodě.

Záporák
Záporák

Můj názor na Vánoce

Ano, je to tak. Jak jste si již jistě mnozí všimli tento svátek se již blíží a já, přec Vánoce neslavím si dovoluji sdělit můj názor na ně.

Vánoce, dříve krásný svátek plný rodinné pohody, soudržnosti, lásky. V tento den se sešla celá rodina, která si povídala o všem možném i nemožném. Co se dělo ten den co se kde stalo a s kým se seznámili. Takovýchto dnů nebo spíše večerů bylo ovšem hojné množství, přece jen bez elektřiny co dělat po večerech než-li spát či si povídat s rodinou. Ovšem Vánoce se trochu odlišovali. Byl to den kdy si chudá rodina z toho mála co měla chtěla udělat vzájemně radost, tedy hlavně svým nejbližším. Kolikrát si odepírali větší porce jídla aby vystačilo déle a mohli dětem dát lepší jídlo o Vánocích, nebo dokonce nové oblečení. Hlavní byl ale stále duch Vánoc - pohoda, klid. Vánoce nebyli svátkem spěchu a stresu jak je tomu nyní. Máme do Vánoc ještě měsíc a mnozí lidé již mají dárky koupeny nebo je již shání a na poslední chvíli pak budou řešit nejmenší a největší problémy. Týden, dva předem shánět stromeček. Po ozdobení rázem zjistí, že světýlka nesvítí tak rychle do města pro nové žárovičky či celá světla. Ještě kontrola obrovského seznamu lidí a dárků které jim mají připadnout zda nějaký nechybí.
Ale proboha. Opravdu to tak chceme? Chceme jen velké množství darů pokud možno za co největší peníz? Dokážou nám cenou dárku lidé jak moc jim na nás záleží? Nikoli! Budu-li multi-miliardář mohu nadělit hmotné dárky obrovské hodnoty kde komu a nemusím jej mít ani rád. Budu-li opravdu chudý mohu poslat pár lidem dopis, prostý dopis, s přáním krásných Vánoc plných pohody a lásky a dát jim tak najevo, že na ně myslím a mám o ně starost. Takovýto dopis v sobě obsahuje mnohem více citu, mnohem více lásky než ony honosné dary. Náplní Vánoc se postupně stává zrujnovat Vaší peněženku a pokud možno i účet, mnozí si na dárky dokonce půjčují. Tak řekněte upřímně sami, může Vás vůbec potěšit dárek kvůli kterému si váš blízký bude muset dělat starosti a doufat, že bude mít dost z výplaty na to aby splatil Váš dárek, nájem, elektřinu, plyn a ještě si z toho koupil co má rád, na co má chuť? Nestačil by vám menší dárek, třeba pěna do koupele a šampón který opravdu využijete a jehož cena je podstatně menší než-li třeba televize se kterým by jste dostali malinkou část toho obrovského srdce? Proč my, dnešní lidé tolik lpíme na materiální podstatě? Zajisté je to dáno i reklamou a zkušenostmi. Vánoční reklami nás bombardují slogany typu "Pouze s tímto tarifem budete moci volat s rodinou zdarma o svátcích" a podobné. To je skvělé, ne? Není však lepší s rodinou býti než-li si s ní volat? Za pět-set korun měsíčně by jste za vašimi známými mohli jezdit přes celou republiku alespoň 5x do roka!
Opravdu bychom se jako velká komunita lidí, jako "moderní společnost" měli zamyslet nad našimi prioritami, nad pocity nás i druhých, nezadupávat tradice které spojují rodiny do země a nahrazovat je materiálním vlastnictvím, které je dozajista také důležité.  Ano, ne každý slaví Vánoce, ne každá víra je má, ale svátků je mnoho a toto se netýká jen Vánoc. Prosím zkusme býti lepšími lidmi, zkusme býti lepšími pro sebe, naše děti a být vstřícní k okolí.
Nyní snad již jen předem přeji krásné svátky, těm kdo je slaví a mnoho úspěchů ve vašem životě. Vše dělejte v klidu a s rozvahou. Když už Vánoce tak ať jsou klidné, krásné a vroucně milující.
Poznámka:
Vánoce jsem psal původně s malým v i když sem měl nutkání s velkým. Později přepsáno na velká V. Snad je to tak správně.

Chyb je spousta, nechtějí se mi opravovat.