Proč to tak je?

Ani nevím jaký bych této „zpovědi“ dal jméno a tak se prostě jen ptám proč je tomu tak, proč to tak je?

Občas se trápím věcmi, které jsou již dávno za mnou. Nemohu a nikdy jsem nemohl je nikterak ovlivnit a mám i pocit, že pro tu druhou osobu to nakonec dopadlo tím nejlepším možným způsobem. Teď se mi asi smějete, ale alespoň mám odvahu si to přiznat a dokonce i odvahu přiznat to vám. Nikdy jsem nepatřil mezi ty co si umí „užívat“ života, stačí mi ke štěstí totiž naprosté maličkosti, například nějaký krásně rozkvetlý strom a nemyslí si, že by to bylo špatné. Bohužel si však nerozumím s lidmi na kterých mi záleží, které mám rád nebo které miluji. Nezbývá mi tedy nic jiného než psát své pocity, šířit je do éteru a doufat, že se rozplynou v čase a prostoru stejně jako jednou já. Mno a dále tedy budu pokračovat tokem mých myšlenek, jenž mne tíží a jenž chci nechat rozplynout v prostoru.

Chladná noc panuje,
když spolu se bavíme,
když hledíme si do očí,
když svět se netočí.

Jsme tu jen my dva
a jedna malá obava.
Chvějící se rudé rty,
nevyřčené pocity.

Lehce hladím tvoji tvář,
dopadá na ní jemná zař.
Zář stříbrného měsíce,
neúplné kružnice.

Slyším jak ti tluče srdce,
cítím tvé jemné ruce.
Lehce líbám tvé sladké rty,
naplněn strachem ze samoty.

Dívám se ti do očí
a tobě to nestačí.
Vidím tvé obavy,
že najdeš si náhrady.

Ležíš v mém náručí,
dívka co nikdy nebrečí.
Myslí však jinde jsi,
mezi lidmi, koňmi i psy.

Mé srdce je prázdné,
mé srdce je chladné.
Každá jeho část jsi ty,
a mé nekonečné pocity.

V srdci mám jen tebe,
jsi pro mne modré nebe,
jsi pro mne pitná voda,
bez tebe se žít nedá.

Musím psát, tiše naříkat,
tebe si stále odříkat.
Nemohu být nikdy tvůj,
nemohu křičet stůj.

Nemůžeš být nikdy má,
jedna z mnoha, ani jediná,
nemůžeme býti spolu,
jeden nahoru a druhý dolů.

V tvé přítomnosti nemám slov,
plachý jak když pořádá se lov,
lov kdy já jsem zajíc snad
a ty lovec co má hlad.

Víš, že se mi líbíš,
víš, že měl jsem tě rád.
Doufám, že my slíbíš,
že se nemusím bát.

Potřebujeme katany?

Nemůžu si pomoci, poté co jsem zhlédnul trailery chystaných filmů, popřípadě snímky z filmů jenž jim předcházeli a všeobecně tak nějak směr kterým se ubírají hry i filmy poslední dobou, tak mi přijde, že skoro ve všech se vyskytuje nějaký meč, nejlépe katana.

V tom mě utvrdil i trailer k filmu The Wolverine - ten by měl dorazit již tento rok v červenci do českých kin. Čím dál tím více filmů se odehrává alespoň částečně v Asii, mnoho výrobců do názvu produktů dosazuje slova jako čínské či japonské a to přesto že ani z jedné země nepochází.

Asi bych měl být šťastný, líbí se mi snímky z Asie, líbí se mi japonština, korejština, čínština a takřka miluji meče, ale tak nějak mi přijde, že je to celé jen takový obchodní obal. Mám pocit, že si my všichni, tedy i já, vytváříme na asijské země názor především z filmů a podivností co se šíří po internetu. Mnoho smyšlených zkušeností, zážitků a zdeformovaných pravd, kterým bohužel věří stále více lidí, zahaluje asijské státy rouškou tajemství a mystiky. Kdybychom na dva týdny vyrazili do některé ze zmíněných zemí, možná by jsme zjistili, že je tam vše úplně jinak, že se to až tolik neliší od života který vedeme my.

Berme tedy hry, seriály i filmy s nadsázkou jaká jim patří, jsou tu většinou pro to aby nás bavili nikoli vzdělávali - až na pár výjimek - snažme se vzdělávat různými cestami a hledat pravdu ukrytou pod četnou vrstvou báchorek, polopravd a výmyslů.

Závěrečnou otázkou tedy je, potřebujeme vůbec katany? Proč polovina super vojáků, válečníků z budoucnosti a gangsterů používá katany nebo jiné meče? Žijeme ve 21. století, když jdu po ulici tak kolem mne nikdo nechodí s mečem u pasu, jelikož tu skoro nikdo necvičí kendó ani šerm, tak jsem nepotkal ani nikoho s bokutounem nebo shinaiem, dokonce i kordy jsem viděl jen u sběratele a na hradech. Pokud budou v budoucnu používat nějaké zbraně, nejspíš budou střelné, aby se nemuseli k nepříteli příliš přibližovat, neboť to jsou stejně ozbrojení sraby či pořádkové složky. (Málo kdy někdo použije zbraň k vznešenějším cílům.)

Meče ve filmech a hrách? Klidně, ale ať to s nimi nepřehání, přeci jen se jedná spíše o historickou věc i když nás stále láká pohled na chladné, nabroušené ostří sečné zbraně.

Jak a proč jsem začal s web designem?

Než se začnete vzrušeně bouřit jak si mohu dovolit něco takového vůbec napsat, tak Vás chci upozornit, že nemám namysli profesionální webdesign.

Svou dráhu webdesignéra, pokud to budeme brát od HTML, jsem započal někdy na základní škole, kdy jsem si jen tak zkoušel hrát. Můj první „web“ se tak vlastně skládal z nadpisu Hovnocuc a odstavce ve kterém bylo přivítání. Později sem stránku rozšířil o otravnou písničku, která hrála vždy při načtení stránky. Následně jsem celé své veledílo smazal a začal od začátku a trochu lépe. Toto jsem podstoupil několikrát, mno spíše několiksetkrát. Takto to ale nemohlo dlouho pokračovat.

Jako snad většina malých dětí, jsem nikdy neudržel pozornost na jedné věci – což mi zůstalo do dnes. Rychle jsem proto se svým „vývojem“ skončil. Místo toho jsem se věnoval zřejmě hraní her.

K tomuto oboru jsem se vrátil až po letech a to jen díky anime. Mohu proto říkat, že anime mi otevírá bránu do světa a je mým klíčem od vědění. S kamarádem jsme se totiž rozhodli založit fórum o anime, oba nevzdělaní a neznalí v této oblasti a oba příliš naivní. Díky této části mého života jsem prošel in-line designem a tabulkovým designem a objevil jsem taje CSS. Neměl jsem však ještě ani představu o tom co je to standart a proč se některé prohlížeče chovají tak divně.

Úpravy v tomto projektu mne dovedli i k PHP a základní konfiguraci Apache, mezitím jsem se nějakou náhodou i uživatelsky seznámil s Linuxem, převážně však jen s Gnome. Začal jsem tedy zkoušet různé malé weby s využitím PHP, což mi nešlo zrovna nejlépe. Dále jsem zkoušel a zkoušel a zkoušel a mé nové produkty, dle mého názoru, vypadají většinou o trochu lépe než ty předchozí.

Grafické cítění moc veliké nemám ale stále něco zkouším s HTML snad už problémy nemám a co se týče PHP … v programování je vždy co objevovat.

Což mě přivádí k myšlence, že jsem měl o prázdninách brigádu jako kodér (HTML, PHP).

Mno, takže závěrem. Koukejte se na anime :), zkoušejte stále dokola i to co Vám nejde, sebevzdělávejte se a inspirujte se prací zkušenějších a tím co vidíte kolem sebe, například zvířaty, kameny, oblohou).

Proč si vybrat XMPP?

Proč si vybrat komunikační protokol XMPP, nebo-li Jabber?
Narozdíl od ICQ nejste vázáni na jediného poskytovatele služeb, ale můžete si vybrat svého stejně jako například u e-mailu. Také si nemusíte pamatovat složité identifikátory typu 265792xxx kde xxx je číslo 0-9.

Máte možnost připojit se do skupinových konverzací podobně jako na Skype. Celý projekt je open source, takže vaši kamarádi mohou mít různé operační systémy a zařízení.
Je to rychlí a moderní protokol. Facebook chat má také základ v XMPP.

Jak bude vypadat váš identifikátor? Například takto:
Hefay@jabbim.com
nebo
BAKA-FANSUBS@jabbim.cz
nebo
neco@jabber.com

Pokud máte vlastní server nebo firemní server můžete si spustit na svém stroji tuto službu a mít identifikátor třeba ja@mojedomena.cz stejne jako e-mail ja@mojedomena.cz, podobně je tomu u Google talk, který má základ také v XMPP.

Tak neváhejte už ani chvíli a přejděte na jabber (XMPP), mezi první kontakty si dejte třeba mne, pokud máte něco na srdci.

hefay@jabbim.com